iCollege jako společné dobrodružství

Když jsme se domlouvali, jak začít, myslel jsem, že si nebudeme rozumět - tak různorodá skupina lidí, odlišná zázemí, práce, životní styl, hodnoty a především odlišné představy o tom, jak má náš projekt vypadat.

Ukázalo se, že ty představy zas tak odlišné nejsou, že se dovedeme domluvit a že to je nejlepší tým, v jakém jsem kdy pracoval od doby, kdy Softwarové noviny najely na mělčinu.

Myslel jsem, že při víceméně nulové propagaci nevzbudíme mezi uchazeči o studium žádný velký zájem. Dopadlo to tak, že jsme vybírali ze čtyřiceti přihlášek na dvacet míst.

Myslel jsem, že vymyslet obsah studia bude poměrně lehké. Ukázalo se, že to je velice obtížné a že to je proces, který nikdy nekončí.

Myslel jsem, že se nám podaří získat pro spolupráci výborné lektory a přizvat k vystoupení skvělé hosty. V tom jediném jsem se nemýlil.

iCollege je na půl cesty: mezi školením a školou, mezi technologiemi a byznysem, mezi teorií a praxí. Ne proto, že bychom se snažili o kompromis, který nikoho neurazí, ale z důvodů právě opačných. Na hranici je to zajímavější než ve vnitrozemí. Mísí se tam kultury, zvyklosti a pravidla. Studenti, lektoři a organizátoři zkoumají ten pohraniční kraj a denně narážejí na věci, které neznali.

Strávil jsem tam zatím každou sobotu, ač po většinu z nich neučím. Píšu si spoustu poznámek, abych věděl, co bychom měli změnit a co ponechat. Měnit toho v dalších bězích budeme hodně a tak to má být. Release early, release often!

Můj osobní důvod, proč se do iCollege pustit, je tenhle: denně od někoho včetně sebe slyším, jak by to školství mohlo vypadat, kdyby. Jak na státních, tak na soukromých školách je těch kdyby až až. Co si jednou zkusit, jak to funguje bez kdyby? Budeme to opravdu umět tak dobře, nebo se jen vymlouváme? Takový pokus jsem si nemohl nechat ujít.

Nejsme dokonalí a nikdy nebudeme. Každý výukový den svádíme boj s šedí, s obyčejností, s konvencí. Někdy se to daří líp a někdy hůř. Hladce jde všechno jen v módních podnikatelských knížkách a ještě ne ve všech: v těch horších. V realitě proti vám stojí tisíc malých překážek.

Uměl bych vyjmenovat řadu našich nedostatků. Víme první poslední o sociálních sítích, ale sami je pramálo využíváme, podobni kovářově kobyle. Poměr teorie a praxe by měl být nastaven víc ve prospěch té druhé (pokládám ale za důležité, že tam kus teorie vždy bude, jde jen o to, jak dobře a zajímavě se učí). Měli bychom dávat podklady k dobrovolnému samostudiu — a budeme. Měli bychom poskytovat více studijních materiálů — budeme. Měli bychom každou lekci ukončit testem znalostí, je to motivační. Budeme. Měli bychom být daleko víc i-, když už se tak jmenujeme (ačkoli dokud to bude na mně, výuka tváří v tvář nikdy nezmizí). Promýšlíme toho ostatně mnohem víc. Baví nás to.

Každá skupina studentů je heterogenní, takže všichni nemohou být zcela spokojeni. Vždycky tam budete mít nějaká místa, která jsou z vašeho pohledu triviální, nesrozumitelná nebo zbytečná - a jiný to bude mít rozložené jinak. Tohle víme a ani se s tím nesnažíme bojovat - je to feature, nikoli bug. Dáváme přednost tomu, že někoho na chvíli zklameme, před nemastným neslaným kompromisem, který by nikoho nenaštval a všechny nudil.

iCollege není lehká. Kus nasazení potřebujete už k tomu, abyste osm sobot od rána do večera strávili v učebně s mozkem zapnutým naplno. Polovina našich studentů není z Prahy, někteří dojíždějí i z pořádné dálky. Lektoři předpokládají, že máte slušné předběžné znalosti i praktické zkušenosti. Jsou ale školy, kde vám dávají najevo, že jste prach pod učitelovou botou; tohle u nás nepadá v úvahu.

A hlavním důvodem není, že se platí školné. Hlavním důvodem je, že studenti a lektoři jsou v našem vidění světa rovnocenní partneři v různých rolích, usilující o společný cíl. Tím je, abychom se všichni naučili něco nového a dovedli to aplikovat v podnikání, v technologiích a v životě vůbec.

Máme volná místa na letní semestr, tedy na období únor - květen 2013. Můžete se přidat a zkusit, jaké to je. Asi jsem to měl říci dřív, ale lépe pozdě než nikdy: do půlnoci z pondělí na úterý platí early bird sleva na školném. (Za plnou cenu se pak lze hlásit do 30. 11. Přihlášky přijímáme nad kapacitu kursu, pak děláme výběr.)

Jestli máte pocit, že to je pro vás, tak dál nepřemýšlejte a pojďte do toho s námi. Nutně potřebujeme lidi, kteří jsou na stejné vlně, abychom to postrčili zas o kus dál.

Co se na iCollege učí?

• Podnikatelské dovednosti (business plán, obchodní modely, prodejní techniky…); 
• manažerské dovednosti (řízení projektů, plánování, HR, právní minimum, manažerské účetnictví…);
• technologie (přehled perspektivních oblastí, vývoj v týmu, scrum, data mining v sociálních sítích…)
• a soft skills (organizace času, boj s prokrastinací, sebezdokonalování, prezentační techniky…)

Kdo u nás učí? Lektory v tomto semestru jsou (v abecedním pořadí): Tomáš Baránek, Ondřej Bartoš, Michal Bláha, Martin Kasa, Petr Koubský, Petr Krajíček, Petr Maňas, Tomáš Nielsen, Monika Pavlíčková a Josef Šlerka.

A kdo vystoupil jako host? Jan Barta, Miloš Endrle, Jiří Fabián, Martin Jaroš, Petr Ludwig, Ladislav Müller a Pavel Zima, další ještě přijdou (Jaroslav Biolek, Dušan Šenkypl, Pavel Šťovíček).

Kdo za iCollege stojí? Deset lidí, kteří ji založili.

Viz též:
Oldřich Neuberger: Co je to ta iCollege?
Jan Barta: Myslim, ze nadesel cas pro prazskou tech "universitu"! (tím to celé začalo)