15. prosince 2011

Evropa. Několik poznámek.


Vidím to takhle: už nejde jen o euro a koneckonců ani o samotnou EU ne. Jde o Evropu; a víc o její politickou než hospodářskou budoucnost.

Společný záchranný plán z německo-francouzské dílny, ať budou jeho detaily vypadat jakkoli, má jasný cíl: rozložit riziko, zodpovědnost a (ano) pravděpodobné ztráty na celou sedmadvacítku. Neřeší, kdo je vinen. Řeší, kdo by byl postižen.

Což je samozřejmě celá Evropa. Nemůžete nechat zkrachovat (a bohužel ani vyjmout z eurozóny - představa finančních transferů předcházejících znovuzavedení drachmy či liry je monumentální) jednu zemi (dokonce ani to malé a okrajové Řecko ne) a nezpůsobit vážné škody mimo ni. Bankrot se přes věřitelské banky přelije do dalších zemí, vyvolá paniku, ohrozí úspory obyvatel, zvedne úrokovou míru, zpomalí reálnou ekonomiku (která už další rány taky opravdu nepotřebuje). Politické důsledky: levý i pravý extrémismus, nacionalismus, izolacionismus. Hospodářské důsledky v druhém kole: špatné. Spirála.

Leckdo by asi vnímal izolaci jako změnu k lepšímu. Aspoň do té doby, dokud by se víc podobala světu písní Daniela Landy než hospodářskému úpadku.

Cokoli se stane v EU, stane se u nás. Nezáleží na tom, zda máme euro nebo ne, nezáleží na tom, jak moc dává vláda od problémů €/EU ruce pryč. S Evropou nás nesvazuje volba, ale realita. Zde není Švédsko. Jsme malá země, strukturou ekonomiky orientovaná na export. Obchodními partnery, jejichž koupěschopnost rozhoduje o naší prosperitě, jsou na prvním místě Německo a Slovensko. Rozhodující české banky patří bankám z Francie, Itálie, Belgie a Rakouska. Největší český exportér je součástí německého koncernu.

Ještě jednou: Záchranný plán neřeší, kdo je krizovou situací vinen, řeší, kdo by jí byl postižen. Snaží se minimalizovat škodu. Zaplatí ji ti, kdo mají na její minimalizaci zájem.

Je to spravedlivé? Zdá se, že ne. Bylo spravedlivé, aby Německo po versaillské konferenci platilo těch 269 miliard marek ve zlatě? Tehdy se zdálo, že ano.

Historická zkušenost říká, že o snažit se o spravedlnost v podobných případech k ničemu nevede - leda k maléru. Kdo je vinen řeckým (italským, irským...) dluhem? Jejich vlády a parlamenty třicet let dozadu? Lid, který je volil? Příjemci sociálních výhod? Bankéři po celém světě, kteří půjčovali jako diví (a pak s balíčky půjček hráli Černého Petra), ač mohli a měli vědět (a od jisté doby nepopiratelně věděli), kam to povede? Jak jim tu vinu rozdělíte? A i kdyby, k čemu to bude? Dostanete z někoho z nich trochu těch peněz zpátky? Když řeknete „morální hazard“, máte samozřejmě pravdu. Rozmyslete si ale dobře, co pak řeknete dál, chcete-li navrhnout něco prakticky uskutečnitelného.

Česká vláda se teď asi pokusí o jiný morální hazard: nedat ani korunu a přesto profitovat, jestli záchranný plán uspěje. Tahle taktika černého pasažéra může být nakonec úspěšná. Trochu se obávám, že od nás stejně už nikdo v EU nic jiného nečeká.

Hlavní slabinou záchranného plánu je to, že vlastně neexistuje. Má podobu politického prohlášení, ale žádný mechanismus, žádné detaily. Bude MMF sloužit jen jako poštovní schránka? Jaké podmínky, jaké záruky, čím je pomoc podmíněna, co musí příjemce pomoci splnit? Chytrá česká vláda by se snažila ten mechanismus vytvářet s ostatními, vložit do něj co nejvíc svého, nápady, pojistky.

Je velká škoda, že v téhle obtížné situaci má EU tak průměrné vůdce a neakceschopné byzantinské úřednictvo. Stejně tak je škoda, že v ČR máme zrovna teď nejhorší vládu své historie. (Hodnotím její výkony, ne politickou orientaci, která je mi ostatně nejasná - neschopnost našeho sboru ministrů dávno vymazala dělicí čáru mezi levicí a pravicí.) Přesto: mají teď životní šanci ukázat, co v nich je. Sarkozy, Merkelová i Nečas. Tak či onak, místo v učebnicích mají jisté, jde už jen o ta adjektiva.

Každý z nás má své postoje a své stupnice hodnot. Členství ČR v EU (stejně jako v NATO) je pro mne hlavním politickým úspěchem nejnovějších českých dějin. EU a (v menší míře i) euro pokládám za projekty, které přinesly Evropě mnohem víc dobrého než špatného. Dluhová krize není důsledkem existence těchto dvou institucí, je událostí, která by nastala s EU i bez ní. Nová je jen možnost řešit ji formou spolupráce v rámci kontinentu (nikoli tedy například válkou). Odlišné názory nemám nikomu za zlé, jen mi občas připadají povrchní - když se opírají o kuchyňskou ekonomii (hospodaření státu jako hospodaření rodiny), když ignorují, že ČR je čistým příjemcem finančních transferů z rozpočtu EU apod.

Problém je v tom, že u nás nikdy neproběhla skutečná společenská diskuse na téma místa a ambicí ČR v Evropě - konfrontace kvalifikovaných názorů obou stran ve veřejném prostoru. Kromě zastánců jedné či druhé krajní polohy se k tomu vlastně nikdy nikdo neměl chuť vyjadřovat. V obecném povědomí tak jsou postoje „profesionálních Evropanů“, lidí spjatých s EU kariérně. A proti nim postoj Hradu. Oboje je nutno brát s velkou rezervou, většina lidí však nic jiného nezná. Za sedm let členství jsme se povětšinou naučili jen skloňovat Brusel podle vzoru prdel. Obávám se, že teď to je málo.

12 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

"Jde o Evropu; a víc o její politickou než hospodářskou budoucnost."

Tak tak. Jde o budoucnost eurosocialismu. Který je (stejně jako byl sovětský socialismus před 25 lety) dále neudržitelný a nereformovatelný. 50 let žití na dluh je u konce, letadlo (kupodivu) spadlo. Populisté posledních 50 let, děkujeme.

"Stejně tak je škoda, že v ČR máme zrovna teď nejhorší vládu své historie."

Ach, ty skvěle hospodařící socdem vlády - zadlužit zemi za prosperity bilionem korun je skvělý úspěch! (Ve firemní oblasti by toto zodpovědné jedince doživotně diskvalifikovalo od výkonu jakékoli funkce…)

Ze současné levicové (podle skutků, nikoli rétoriky) vlády asi nikdo soudný nejásá, ale srovnávat ji s vládami Špidly, Grosse či Paroubka je nehoráznost.

Dovedete si představit, jak by se v současné době na ministerstvech chovali Sobotka, Zaorálek, Škromach, Rath & company?

"ignorují, že ČR je čistým příjemcem finančních transferů z rozpočtu EU apod."

Malá otázka - na co skutečně užitečného (kromě eurosvazových nesmyslů) se tyto prostředky vynaložily? Bylo by nám lépe bez nich…

Pane Koubský, jste velmi inteligentní člověk. Není čas přiznat si chybu a přejít od eurohujerismu k eurorealismu?

Unknown řekl(a)...

Hezký postřeh, který (jako obvykle) nahlodává některé z mých doposud pevných názorů.
Za sebe bych ale asi chtěl dodat, že mechanismy, které EU, resp. lead nations uplatňují při řešení krize jsou přímo krystalickým zosobněním těch nejhorších charakteristik EU: rozdílné politické zadání (GE,FR,UK), absence demokratických principů schvalování, bianko šeky a smlouvy, odtažení od společnosti - voličů.
Obávám se, že pokud EU zvládne a ustojí krizi, tak proto, že mimo jakoukoli debatu, jen v rámci "nutných opatření" přenese řadu pravomocí ze státní úrovně na úroveň centrální.
Prokáže tedy, že je špatná (=technokratická a nedemokratická) a proto funkční. Stejně jako Čína. A stejně jako Čína jen na čas...

Unknown řekl(a)...

Já si myslím, že teď máme naopak nejlepší vládu v nové historii, která z těch předchozích by měla být lepší? :-)

Jedna věc je rozložení zátěže, druhá věc je vnucení austerity navždy do budoucna, nebo alespoň dokud to bude Německo chtít. Limity na budoucí deficity a schvalování rozpočtů někým je krok, který jde daleko dál než jen řešení dnešních potíží. Třetí otázkou pak je, jestli tak brutálně prohloubit evropskou integraci je správné za situace, kdy s tím nesouhlasí většina lidí snad ani v jedné zemi EU.

Anonymní: 50 let žití na dluh? Podívejte se na vývoj poměru zadlužení k HDP za toto období, rozhodně to není plynulá přímka nahoru.

Bobulix řekl(a)...

Obecně : Tady se ale odehrává úplně jiný příběh. Boj o privatizaci veřejného, který se doposud odehrával na národních úrovních, se přesouvá na "celo"evropskou rovinu. Krácení výdajů, ona tzv. rozpočtová zodpovědnost, je přesně to, o co kapitálu jde. Rozšířit pole působnosti.

Všimněte si, že to na čem se Merkel-Sarkozy-Cameron dohadují má za cíl pouze ukonejšit trhy a ratingové agentury. Tedy není to politika jako projev vůle lidu ani politika jako služba lidu. Stačí aby řeckej premiér, řekl referendum a týden na to, neni ani referendum ani premiér.

Nebude náhoda, že Stiglitz a Sen (oba nobelovky za ekonomii) považují nastoupenou cestu škrtání za cestu do pekel.

A my mezitím skáčeme na PR špek Nečasovi a máme pocit, že se hraje o míru zapojení ČR do EU šlamastiky.

V tom, že tu jde o něco jiného, má tedy David Antoš.
V čem s ním ale budu těžko souhlasit, je, že máme dosud nejlepší vládu :o) Pokud ovšem není smyslem vlády přivést stát zugrund a rozložit společnost.

Anonymní řekl(a)...

Nejde o potrestání viníků, jde spíše o eliminaci následných rizik, která by pro celou Evropu měla mnohem větší dopad. Současný projekt je odsouzen k zániku, nebyl dobře navržen, o to hůře byl navíc realizován. EU je plná diletantů a naivních snílků a podle toho to vypadá. Jak si mohl někdo vůbec myslet, že národní státy, které se utvářely po dvě milénia, navzájem spolu soupeřily o území a moc, se najednou z ničeho nic spojí pod jednu, nikým nevolenou vládu diletantů, nechají si sebrat to, oč po staletí bojovaly, zapomenou na vzájemnou nevraživost a Evropa pak už jen bude kráčet ke světlým zítřkům.
To jste skutečně tak naivní?

jiri.knesl řekl(a)...

Mám několik výhrad a připomínek.

Vstup do EU není výhrou, byl to naprosto přirozený vývoj a lidé v té době nevstupovali do EU s vědomím, co vůbec EU je. Ve skutečnosti o tom, jak EU funguje, věděl jen málokdo. Lidé chtěli "být jako západní Evropa" a západní Evropa v EU byla, tak jsme chtěli taky.

Od roku 2004 se EU změnila. Několikrát. Souhlas jednou s nějakou institucí nemusí být souhlas nastálo. Dnes by pravděpodobně referendum o přistoupení do EU vypadalo jinak (věřím, že do EU bysme vstoupili, ale velmi těsně 51 procenty, ne téměř 80). Evropská Unie už nepůsobí důstojným a stabilním dojmem. Naopak spíš jako nespravedlivá instituce, která hasí problémy, které benevolentním nevyžadováním dodržování Maastrichtských kritérií sama připustila.

Na EU je dnes víc takových nesympatických věcí. Zneužívání každého sebemenšího problému k přesouvání pravomocí od lokálních ke globálním (kteří ale historicky ničemu z dnešních problémů nezabránili). Přehazování politických problémů zneužíváním budoucnosti a příštích generací. Neustálý morální hazard.

Evropě říkám ano, ale:
- s vyrovnanými rozpočty
- bez společné měny
- místo integrace kooperaci (pravomoci lokální, zájmy ale kooperované)
- bez přerozdělování a podpory zemědělců
- takovou, která bude generovat setinu legislativy, než kterou generuje dnes (prý dokonce existuje předpis pro maximální délku jezdících schodů, WTF?)
- bez cel a protěžování místních lobby

Vsadím boty, že taková Evropa by byla daleko odolnější proti krizím a zažila by prosperitu, jaká v dějinách ještě nikdy nebyla.

pixy řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
pixy řekl(a)...

Stručně: celá úvaha vychází z chybné premisy — a sice že bankrot je něco špatného (vyhlásit včas bankrot bývá často nejlepším řešením) — a tudíž je zákonitě celá chybná.

PavelS řekl(a)...

pixy:
myslím,že bankrot jednoho malého kousku ve fungujícím soukolí je dobré řešení. Systémový kolaps v tomhle rozsahu není bankrot. A nejde jenom o Evropu, tohle by neustál asi vůbec nikdo.

Anonymní řekl(a)...

Mně to celé připadá jako účetní hra, za jejíž delší konec tahá finanční oligarchie a za kratší občané Evropy. Kdo vlastně ví, co se děje a k čemu může dojít?

Přece když bude výroba stejná jako doposud, musí přece být možná i stejná spotřeba. Jak může dojít k úpadku?

Martin řekl(a)...

Ono jde v celé hře vlastně jenom o důchody, prostě na ně nejsou prachy. Kdyby to celé prasklo, tak jdou do kytek důchodci, sociálové a státní zaměstnanci. Soukromý sektor by podle mého ze situace akorát těžil levnější pracovní silou a následnou deflací, takže do kopru by šly i banky.

Ono je potřeba deregulovat důchody, zdravotnictví a celkově státní sektor, ale do toho se logicky politikům nechce,ostatně já se jim nedivím

Blogger řekl(a)...

Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

Obchod odkudkoli - Váš čas je drahý. Obchodujte na počítači, mobilu a tabletu

Otevřené obchody na eToro - 227,651,647