Úterý, devět třicet ráno, v Praze za slušné viditelnosti vrcholí zatmění Slunce. Kantor učí zeměpis a napomíná neukázněné žáky, kteří natáčejí hlavy k oknu ve snaze vidět aspoň něco.
Paní učitelka na rodičovském sdružení: „Když přijdete ve dvě, o půl třetí domů z práce, nechte napřed děti tak hodinku odpočinout, než se s nimi začnete učit.“
Početní úloha pro pátou třídu: Země je od Slunce vzdálená 150 milionů kilometrů, Mars 230 milionů kilometrů, Pluto 5,9 miliardy kilometrů. Jaká je vzdálenost mezi Zemí a Marsem? Jaká je vzdálenost mezi Zemí a Plutem? - Příklad, jak se ukázalo, není míněn jako téma k zajímavé diskusi, ale jako jednoduchá aritmetická úloha s jediným správným výsledkem, po této nápovědě už víte, s jakým.
35 komentářů:
Tak nějak se bojím, že jsi si to nevymyslel. Hlavně ty úlohy, ty mě dojímají taky. Napouštíte bazén ze tří trubek o průměru X, Y a Z, voda odtéká ze dvou trubek o průměru A a B. Kdy se bazén naplní? Řešení dcery: přestaneme bazén vypouštět a naplní se mi první ze všech dětí ve třídě...
Pripomina mi to Feynmanovo vypraveni o tom, jak mel za ukol posuzovat skolni ucebnice z matematiky a jak nasel ulohu o cervenych, zelenych a modrych hvezdach..
Přesně. Mně to taky připomínalo nějakou Feynmanovu historku, ale nemohl jsem si vzpomenout, o čem přesně byla. Dík! - Ani on ale tehdy myslím žádnou změnu neprosadil, nebo se pletu?
V těchto dnech jsem kvůli obsahu i formě školní výuky našich dětí tak nasraný, že k tomu žádný další komentář raději nenapíšu.
A pardon, opravdu nepoužívám v písemném projevu často vulgarity.
Jo, a u těch hvězd počítali jejich celkovou teplotu :-)
"První tři roky jsme s dětmi tvořili slovní zásobu, v tomto ročníku ji začneme používat ve větách."
Učitelka angličtiny.
Dneska mají ve školách důležitější věci k výuce.
http://lokutus.cz/875496-environmentalni-vychova-deti-v-cechach.php
Moje zkušenosti se základním i středním školstvím jsou prakticky pouze pozitivní. To jen pro zdůraznění toho, co stejně každý ví, že jde vždy o konkrétní školu, předmět, učitele.
Pro zajímavost cituji z dva týdny staré výroční zprávy České školní inpekce za školní rok 2009/10 (http://www.csicr.cz/file/85390/výroční%20zpráva%20ČŠI%202009-10.pdf): Podíl pedagogických pracovníků, kteří se v žádné formě studia v rámci dalšího vzdělávání nezapojili, byl 22,9 %.
Kdo tvrdí, že měl se školami vždy pozitivní zkušenosti, zřejmě navštěvoval školu waldorfskou nebo jinak alternativní, nemám pravdu? Ve městě, kde jsem (byť v harmonickém rodinném prostředí) měla tu smůlu vyrůstat, bohužel žádná taková nebyla...
1. Petře, volil jste základku pro své děti podle vzdálenosti od domova, nebo podle znalostí o vyučujících?
2. Kdybyste měl porovnat důležitost, je volba ZŠ méně podstatná, než volba SŠ?
3. Nevíte - lidi - o nějakém "rodičovském" webu, kde se hodnotí a probírají ZŠ?
já mám jiný příběh - učitelka zeměpisu nutí žáky sledovat zatmění slunce a děti to vůbec nebaví
Pro h-cz:
1. Znalosti o vyučujících se předem získávají těžko. Obešli jsme několik ZŠ v okolí - asi šest, vzpomínám-li si - a vsadili na první dojem. Byla to volba číslo 2, v čísle 1 měli přeplněno (přednostně se zapisují děti bydlící blíž).
2. Zatím si myslím, že ZŠ je rozhodující, ale se SŠ mám zkušenost jen v rozsahu jednoho pololetí osmiletého gymnázia.
3. Bohužel ne, rád se sám poučím.
Kolik z vás, rodičové, se bylo podívat ve škole, kam chodí Vaše dítě, na vyučování? Je to přece zcela možné a někde to aspoň v nižších ročnících učitelé vítají!
Garantuju vám, že názor obrátíte o 180 stupňů. A možná ani nevydržíte sedět do konce hodiny, ono tam bývá i životu a zdraví nebezpečno. Dnes dva osmáci málem vystřelili Pentilkou oko holce, na chodbě se tvrdě mlátili báglama, rozbili dva květníky, vyrvali několik dalších klapek u piana.. toužím po policejním dozoru. A nejlépe i v hodinách. Na to, abych zlatíčka překřičela při diskusi o jejich oblíbené kapele, bych potřebovala megafon, atd. atd. Přijďte a uvidíte.
HLedám klidné zaměstnání, nabídněte.
Paní učitelka na rodičovském sdružení: „Když přijdete ve dvě, o půl třetí domů z práce, nechte napřed děti tak hodinku odpočinout, než se s nimi začnete učit.“
Teď je otázka co vás vytáčí. Počítám že ta část o vašem příchodu domů ve dvě. S dětmi se určitě včichni doma připravujeme. Tím nás nemůže nikdo překvapit. Ne?
Nedá mi to.
Prosím, je vámi uvedená úloha z nějaké učebnice? Pokud ano z jaké?
Pokud není z učebnice? Odkud je? Vlastní tvorba vyučujícího? Kterého?
to Ondřej Neumajer:
Pro zajímavost cituji z dva týdny staré výroční zprávy České školní inpekce za školní rok 2009/10 (http://www.csicr.cz/file/85390/výroční%20zpráva%20ČŠI%202009-10.pdf): Podíl pedagogických pracovníků, kteří se v žádné formě studia v rámci dalšího vzdělávání nezapojili, byl 22,9 %.
Viděl jste někdy nabídku dalšího vzdělávání pro učitele? Co zbyde učiteli matematiky, není-li žádné vzdělávání nabízeno? Kdo zohlední to co si nastuduju za své ve svém volném čase (a dokonce to použiji ve výuce)? Jen to jaksi nikdo nenabízí jeko DVPP.
DrHouse: Cením si té úderné stručnosti tří příběhů!
A taky rozvážnosti v diskusi. Přemýšlím, jak by se na webu, kde by si rodiče sdělovali zkušenosti se školami (to je moc vážný nápad!), dosáhlo porozumění tomu, co druzí o škole napsali.
Když se mě často rodiče, které sám neznám, ptají, kam dát (v Praze) prvňáčka, musím se jich ptát, zda jsou oni sami spíš vyznavači toho, že dítě a člověk vůbec má brát zodpovědně své úkoly a vylepšovat je co nejlíp, nebo zda patři k lidem, kteří řídí svůj svět, nebo zda mají rádi, když se bez odmlouvání dělá to, co se má. Protože i učitelky jsou takových typů (ale je málo těch, co řídí svůj svět, a nejvíc těch pilně poslušných, a pak je těžké pro dítě ze samořiditelné rodiny najít školu).
To nejrozumnější je, jít se do školy osobně podívat a být v ní jedno dvě dopoledne u té učitelky, která dostane vaši první třídu. Už to, že vám to někde nechtějí dovolit, je signál, zda tam vaše dítě patří.
Ale zpět k tomu posuzování školy: museli bychom umět výstižně popsat, co se vě škole dělá, jak vypadá jednání učitelů a vedení, a přitom nehodnotit! Za většinou hodnotících slov se skrývá mnohé neporozumění: nudná výuka? Ale pro koho nudná? Učitelská lhostejnost? Jen aby to nebylo spíše poskytování prostoru žákovi k získávání vlastní badatelské zkušenosti, nebo aby to nebyla totální nedbalá neschopnost...
Moc rád bych někde narazil na skupinu lidí, kteří si více cení toho procesu zjišťování a ustavování hledisek, podle kterých si budeme doporučovat školy, než že by toužili rychle zjistit, kde to je dobré. Ale chápu, že rodiče děcka musejí brzy rozhodnout.
Ta chyba je myslím v tom, že myšlení o škole a vzdělávání většina rodičů opustí po pár letech docházky jejich potomka, obvykle nejpozději s jeho pubertou, protože to už jsou třenice a konflikty mezi rodinou, školou a dítětem téměř neřešitelné... A tak se v našem národě jen málo lidí (u nás nejméně z Evropy!) zajímá a zabývá vzděláváním a školstvím.
Možná proto má být školství přijímáno vždy jako poněkud zastaralé, aby o něm mohli moudře kázat a rozhodovat starci. Jenže ti se zase nehodí do světa, do něhož dorostou ty děti. Čert aby to vzal...
Ano, znám školu zevnitř dobře. Ano, byl jsem nejednou na hodině. Ano, samozřejmě s dětmi pravidelně dělám úkoly, pomáhám jim s přípravou do školy atd., i když rozhodně ne ve dvě odpoledne. Snažím se jim pomáhat chápat svět i jinak a jinde, protože nechat se v tom vést jen školní látkou by nebyl dobrý nápad. (Také jim bohužel musím občas vysvětlovat, že to či ono, co se ve škole dověděli, není pravda.) - Jaký názor že mám obrátit o 180 stupňů?
Jsou dobří a špatní učitelé, jsou dobří a špatní rodiče, tak bylo, jest a bude. Kdo chce najít příklad či příběh ilustrující v tomto směru cokoli, vždy jej najde. To platí i o těch třech miniaturkách, pod nimiž diskutujeme. Jsou jednostranně vybrané, což je doufám jasné. Uměl bych ze svých zkušeností vybrat příjemnější zkušenosti. Na druhou stranu však i horší, jenže to už bych byl nevyhnutelně osobní a adresný, což nechci.
Učitelé mají těžkou práci, nejsou oceněni finančně ani morálně, zvládat puberťáky je těžká fyzická dřina, občas i nebezpečná, podmínky z Džungle před tabulí jsou už leckde na obzoru. Systém řízení školství je slovem příšerný. To je všechno pravda. Příhoda se zatměním Slunce, která mi z těch tří připadá nejilustrativnější, je však také pravdivá. Někteří učitelé jednoduše pracují špatně. Špatné podmínky špatnou práci snad vysvětlují, ale neospravedlňují. Neobviňuju, neznám jednoduché řešení, popravdě neznám žádné. Jsem pisálek, tak píšu v dobré víře, že někoho něco napadne. Pokud jen někoho někdo, tak se to holt nepovedlo.
P.S. Zmíněná úloha pochází z jakéhosi „projektu“, jimiž se dnes školy hemží. Po jejím původu jsem nepátral. Parafrázoval jsem ji zpaměti a nejsem si jist, zda tam vedle Země nešlo o jiné dvě planety než Mars a Pluto, což na věci samozřejmě nic nemění. (Asi byly jiné: Pluto přece není už planeta, na to školy dbají, to zas ano.)
Údaj ČŠI o 23% učitelů bez dalšího vzdělávání je pravděpodobně pravdivý,ale jinak je úplně k ničemu. Učitelé mohli např. zrovna loni dokončit zcela zásadní vzdělávání. Pravděpodobně je do DVPP začleněno i povinné vzdělávání k maturitám. A zřejmě tam nebude uvedeno procento školení, které bylo zcela k ničemu a bylo jen ztrátou času, místo aby nám učitele nějak zkvalitnilo.
...za slušné viditelnosti vrcholí zatmění Slunce. Kantor učí zeměpis a napomíná neukázněné žáky, kteří natáčejí hlavy k oknu ve snaze vidět aspoň něco.
Vy byste dovolili sledovat žákům zatmění slunce bez velice dobré ochrany očí? Za podmínek které byly, by šlo o poměrně kvalitní poškození sítnice.
O 180 stupňů se neotáčejí názory, ale liší se pohledy a zkušenosti. Už to je výrazný signál, že to se školstvím u nás není v pořádku. Nemá být jednotné, ale my, co o něm přemýšlíme, bychom v kulturně vyvinuté společnosti měli názory navzájem o dost bližší. Protikladné přístupy by nebyly 50:50, ale tak asi 80:20. I když by se s vývojem zase měnily, ale právě že i společně.
Co dělat?
Nejsnadnější je "hodně zvědět". Být co nejinformovanější, a tedy hodně si o vzdělávání číst, diskutovat, případně se zapojit do kterékoliv činnosti, která není čistě akademická nebo tlachavá, ale je spojená se školou, studenty, žáky, učiteli.
Druhá věc, co dělat, je obrnit se trpělivostí (vůči častým nebetyčným nesmyslům, hloupostem, osobní nedostačivosti nahoře i dole atp.) Vzdělávání se vyvíjí pomaličku, v dlouhém závěsu za poměry občanskými - a není to chyba, protože vzdělanost jednak připravuje na budoucnost, ale tak y uchovává kontinuitu. Sice bohužel někdy kontinuitu pitomostí, ale představte si, že by byla současnost ve vší své pitomosti navíc ještě nekontinuální, docela zbrklá.
A za třetí co dělat: Rozlišovat mezi situacemi a žáky, kteří jsou ve stavu už "upadlém" - o tom byla ta řeč o žácích, kteří jen vše ničí a ohrožují), a mezi třídami a žáky, které můžeme od počátku vést vzhůru a nedat jim upadnout. Když si učitel může vést třídu od prvňáků do pátého ročníku, a pokud ji může předat rozumným učitelům v 6.-9. třídě, bude zhovadilý vliv leckteré rodiny zmírněn, záchvaty puberty oslabeny vychovaností a nadhledem dětí (někteří puberťáci umějí říkat - "no já musím, vždyť jsem puberťák!". Sice tu svou blbinu vyřknou nebo povedou, ale je naděje, že nezůstanou puberťákem o svých 40 let - a takových potkáte v hospodě a na nákupech habaděj).
Žáci, které dostanete v osmé třídě jako smečku nezvladatelných hrubců a primitivů, už nemají moc naději na nápravu, a přestože se škola musí snažit je z toho vyvést, neberme jejich výsledky jako ukazatel toho, že se nedá nic dělat.
Musíme si všímat učitelů, škol a dětí, kteří fungují soustavně, kde je od počátku rozum a péče o to, aby neupadala lidskost, ani zájem o učení. Znám takových míst jen pár, ale jsou.
Potřebujeme získat podporu pro takové učitele a školy a brát si od nich model. Učitelé ve špatných třídách obvykle umějí říct docela přesně, že za tu bídu můžou rodiny a stav společnosti. Ale nepojmenují třetí příčinu, a tou je pojetí vzdělávání, které zapomnělo na to, že vzdělávání není samozřejmý a náhodný proces, ale zacílená instituce.
Tak si myslím, že máme se školstvím spolupracovat promyšleně a důsledně proti spratkovitosti mládeže. To ovšem neznamená trestat spratky a jejich rodiče, ale od počátků bránit vzniku spratků.
pečovat o talenty a budoucí elitu je moc potřebné, ale dostatek spratků v národě vyžene budoucí špičkové výpěstky do zemí kulturnějších. Na pozdvižení zanedbávaných pracovali ve Finsku po léta, a proto mají dobré výsledky, a taky se tam dost dobře žije (až na tu tmu a zimu).
Vzdělávání je na nízké úrovni a zůstane na tak nízké úrovni, na jak nízké úrovni to rodiče dovolí.
Čeští rodiče jsou submisivní. Nechtějí btý problémoví a nechtějí aby si na dítě učitel zasedl. (Ze života: vysokoškolsky vzdělaná matka čeká 3 roky, až se "zlepší" výuka angličtiny její dcery. Teprve po jejím razantím zásahu se začně lepšit. Trvalo tři roky na sebrání odvahy.)Což se stane, pokud je učitel špatný. Takže ten špatný učitel tam zůstává dál, protože se proti němu nikdo neodváží nic říct.
Čeští rodiče si nechají na svá bedra přenášet to, že děti doma naučí to, co se měli učit ve škole. Protest proti nesmyslné náloži domácích úkolů (ze života: například ve formě nekonečné aritmetiky) nepomáhá. Učitelé prostě neumějí učit.
Ve škole jsou natolik velké rozdíly mezi třídami v kázni, že "hodná třída" odmítně jet komplet na hory a na školu v přírodě, pokud se pojede s tou "hroznou třídou". Mám dítě v hodné třídě. Do hrozné třídy jsem jednou nakoukla: křík, bordel na lavicích i na zemi, paní učitelka v klidu pije kafe. Učitelé si neumějí sjednat kázeň a rezignují.
Dokud jim to rodiče dovolí, nebudou se ptát, požadovat kvalitu a veřejné informace o kvalitě škol.
Dokud to ředitelé škol nebudou řešit.
Dokud budeme mít stále špatné učitele.
Dokud nebudou fakulty připravovat dobré učitele.
Dokud nebudou jasné, co dělá učitele dobrým učitelem.
Dokud ty dobré učitele neodkážeme dobře ocenit.
Začíná to rodiči.
Rodiči jako těmi, kdo mají právo požadovat od vzdělávacícho systému kvalitní vzdělání pro své dítě.
Jako rodiče, jako daňoví poplatníci, jako voliči.
Nápad s webem, kde si sdělovat své rodičovské zkušednosti je zde vítán, ale mě ohromuje, že není přeskočen jako něco, co už tu bylo a nefunguje a nic neřeší.
Čekám na nápad, jak vzdělávat rodiče o tom, že zodpovědnost za vzdělání má škola a že oni mají právo ptát se a požadovat kvalitu.
Čekám na zveřejňování provovnatelných informací o kvalitě škol, nejen o jejich kapacitě.
Ono to má kořeny někde jinde - ve společnosti, ve klimatu společnosti, v prioritách společnosti a v neposlední míře v politickém systému.
Již před asi 15 lety jsme upozorňovali na tendence liberálnosti vzdělávání. Bylo nám téměř nařízeno toto: Jste služba veřejnosti, nenuťte žáky k drilu, pamětnímu drilu, učte je formou hry, berte v potaz jejich přání. Ti, kteří chtěli učit poctivě způsoby dávno ověřenými a efektivními se stali "konzervami". Nehledělo se na to co mají žáci umět /ono to ani v současnosti ještě není jasné přes všechny RVP, ŠVP/, nýbrž na metody práce a hlavně nové. Takové projekty, většinou ubírají drahocenný čas určený k výuce. Viz např. modelování Venuše v dějepisu a další "inovace". Rovněž se zavedla ředitelská volna, zvýšil se počet svátků, prázdnin. To tak drobí školní rok, že žáci ani neregistrují kdy je vyučování a kdy volno. Tyto mezery je vedou k chápání školní práce jako druhořadé záležitosti, otravě. O svém volnu zase naopak nevědí co si počít: kriminalita, alkohol, drobné krádeže a pod.
Ano i učitelé, hlavně mladí, převzali tento způsob práce, zejména, když jim nikdo nepomůže v mezních situacích. Žáci znají mnohem méně než jejich rodiče. Důvod - nezájem o učivo, nepozornost. Nyní již výklad učitele není souvislý, je narušován třeba jediným žáčkem. Přerušení a navazování na předchozí výklad zabere určitý čas a stane-li se to např. 5krát za dobu výkladu /dejme tomu 15 min./ není divu, že žáci se ve škole mnoho nenaučí. Nutno podotknout, že jak žáci, jejich učitelé i rodiče přistupují ke škole ležérně. Vždyť ani nikdo nekontroluje co škola děti naučí. Někdy se to zdá být záměrné, čím méně se lidé naučí, tím více se dá s nimi manipulovat. Jen si vezměte ty zájmy lidí o bulvár, povrchnost, věštectví, numerologii, astrologii a já nevím jaké ještě nadpřirozené "jevy". Je mnoho rodin, které se o své děti starají pouze materiálně, pomslu se stydí zato, že nemohou dítěti koupit nejmodernější věci, mobily, počítače, nestydí se však za to, že věčně není na vyučování připraveno, úkoly berou jako nutné zlo. Divím se učitelům, že je vůbec dětem ukládají a přidělávají si zbytečnou práci, ponevadž nejméně třetina žáků to opisuje od kamarádů a efekt procvičení látky vůbec nefunguje.
Chtěl jsem tím říci, že hlavní příčinou tohoto stavu je odraz společenské situace a morálky!
Ono to má kořeny někde jinde - ve společnosti, ve klimatu společnosti, v prioritách společnosti a v neposlední míře v politickém systému.
Již před asi 15 lety jsme upozorňovali na tendence liberálnosti vzdělávání. Bylo nám téměř nařízeno toto: Jste služba veřejnosti, nenuťte žáky k drilu, pamětnímu drilu, učte je formou hry, berte v potaz jejich přání. Ti, kteří chtěli učit poctivě způsoby dávno ověřenými a efektivními se stali "konzervami". Nehledělo se na to co mají žáci umět /ono to ani v současnosti ještě není jasné přes všechny RVP, ŠVP/, nýbrž na metody práce a hlavně nové. Takové projekty, většinou ubírají drahocenný čas určený k výuce. Viz např. modelování Venuše v dějepisu a další "inovace". Rovněž se zavedla ředitelská volna, zvýšil se počet svátků, prázdnin. To tak drobí školní rok, že žáci ani neregistrují kdy je vyučování a kdy volno. Tyto mezery je vedou k chápání školní práce jako druhořadé záležitosti, otravě. O svém volnu zase naopak nevědí co si počít: kriminalita, alkohol, drobné krádeže a pod.
Ano i učitelé, hlavně mladí, převzali tento způsob práce, zejména, když jim nikdo nepomůže v mezních situacích. Žáci znají mnohem méně než jejich rodiče. Důvod - nezájem o učivo, nepozornost. Nyní již výklad učitele není souvislý, je narušován třeba jediným žáčkem. Přerušení a navazování na předchozí výklad zabere určitý čas a stane-li se to např. 5krát za dobu výkladu /dejme tomu 15 min./ není divu, že žáci se ve škole mnoho nenaučí. Nutno podotknout, že jak žáci, jejich učitelé i rodiče přistupují ke škole ležérně. Vždyť ani nikdo nekontroluje co škola děti naučí. Někdy se to zdá být záměrné, čím méně se lidé naučí, tím více se dá s nimi manipulovat. Jen si vezměte ty zájmy lidí o bulvár, povrchnost, věštectví, numerologii, astrologii a já nevím jaké ještě nadpřirozené "jevy". Je mnoho rodin, které se o své děti starají pouze materiálně, pomslu se stydí zato, že nemohou dítěti koupit nejmodernější věci, mobily, počítače, nestydí se však za to, že věčně není na vyučování připraveno, úkoly berou jako nutné zlo. Divím se učitelům, že je vůbec dětem ukládají a přidělávají si zbytečnou práci, ponevadž nejméně třetina žáků to opisuje od kamarádů a efekt procvičení látky vůbec nefunguje.
Chtěl jsem tím říci, že hlavní příčinou tohoto stavu je odraz společenské situace a morálky!
Ono to má kořeny někde jinde - ve společnosti, ve klimatu společnosti, v prioritách společnosti a v neposlední míře v politickém systému.
Již před asi 15 lety jsme upozorňovali na tendence liberálnosti vzdělávání. Bylo nám téměř nařízeno toto: Jste služba veřejnosti, nenuťte žáky k drilu, pamětnímu drilu, učte je formou hry, berte v potaz jejich přání. Ti, kteří chtěli učit poctivě způsoby dávno ověřenými a efektivními se stali "konzervami". Nehledělo se na to co mají žáci umět /ono to ani v současnosti ještě není jasné přes všechny RVP, ŠVP/, nýbrž na metody práce a hlavně nové. Takové projekty, většinou ubírají drahocenný čas určený k výuce. Viz např. modelování Venuše v dějepisu a další "inovace". Rovněž se zavedla ředitelská volna, zvýšil se počet svátků, prázdnin. To tak drobí školní rok, že žáci ani neregistrují kdy je vyučování a kdy volno. Tyto mezery je vedou k chápání školní práce jako druhořadé záležitosti, otravě. O svém volnu zase naopak nevědí co si počít: kriminalita, alkohol, drobné krádeže a pod.
Ano i učitelé, hlavně mladí, převzali tento způsob práce, zejména, když jim nikdo nepomůže v mezních situacích. Žáci znají mnohem méně než jejich rodiče. Důvod - nezájem o učivo, nepozornost. Nyní již výklad učitele není souvislý, je narušován třeba jediným žáčkem. Přerušení a navazování na předchozí výklad zabere určitý čas a stane-li se to např. 5krát za dobu výkladu /dejme tomu 15 min./ není divu, že žáci se ve škole mnoho nenaučí. Nutno podotknout, že jak žáci, jejich učitelé i rodiče přistupují ke škole ležérně. Vždyť ani nikdo nekontroluje co škola děti naučí. Někdy se to zdá být záměrné, čím méně se lidé naučí, tím více se dá s nimi manipulovat. Jen si vezměte ty zájmy lidí o bulvár, povrchnost, věštectví, numerologii, astrologii a já nevím jaké ještě nadpřirozené "jevy". Je mnoho rodin, které se o své děti starají pouze materiálně, pomslu se stydí zato, že nemohou dítěti koupit nejmodernější věci, mobily, počítače, nestydí se však za to, že věčně není na vyučování připraveno, úkoly berou jako nutné zlo. Divím se učitelům, že je vůbec dětem ukládají a přidělávají si zbytečnou práci, ponevadž nejméně třetina žáků to opisuje od kamarádů a efekt procvičení látky vůbec nefunguje.
Chtěl jsem tím říci, že hlavní příčinou tohoto stavu je odraz společenské situace a morálky!
to anonymní 12/1/11 14:39:
Čeští rodiče si nechají na svá bedra přenášet to, že děti doma naučí to, co se měli učit ve škole. Protest proti nesmyslné náloži domácích úkolů (ze života: například ve formě nekonečné aritmetiky) nepomáhá. Učitelé prostě neumějí učit.
Rozlišujme prosím:
Domácí příprava na vyučování vs. učit děti doma to, co je nenaučili ve škole.
A dovolím si rýpnout.
Pokud víte o způsobu, jak naučit kohokoli tu hloupou aritmetiku bez procvičování, sem s ním.
Mám takový dojem (netvrdím, že musí být správný, dám se poučit), že více věcí se musí nacvičit.
Jistě, někomu stačí příkladů deset, někdo to nedá ani po stovce.
Je to otrava, jistě. Ale obávám se, že otrava nutná.
České děti tráví ve škole velice málo času v porovnání se svými vrstevníky z EU a např. USA. \Je pak logické, že se musí část učiva, zejména ta vedoucí k osvojení pamětně, zvládat pomocí domácího procvičování,. Slovíčka do angličtiny, násobilka, vyjmenovaná slova...to jen namátkou. Rozhodně nikdo nechce, aby doma rodiče dětem vysvětlovali učivo znovu a učili je to znovu doma sami. To jsou opravdu značně zkreslené a zjednodušené představy.
Ve školách chybí psychologové, učitelé chodí do mnoha tříd často se strachem, co se zase stane a kdo je dnes, byť třebas jen verbálně, napadne kvůli tomu, že bude po žácích něco chtít.
Jsem v základním školství 25 let, učím angličtinu, zatím jsem na své žáky policii volat nemusela. Ale současný postoj veřejnosti k učitelům mi už začíná vadit, stejně tak lhostejnost a arogance řady rodičů.Do škol přicházejí děti, které mají stále častěji logopedické vady, rodičům to nevadí, přestože je po celou docházku do MŠ kantorky směrovaly do logopedických poraden. S dětmi si doma dnes málokde povídají, čtou a jakkoli rozšiřují obzor. Naši žáci sedí několik hodin denně u PC nebo TV.
Ano, jsou dobří a špatní učitelé, jako ostatně v každé profesi. Jen bych se velice ráda zapojila někde do diskuze o kvalitě jiných odborníků, ale nikde jinde se nenavážejí diskutující do profese tak nadšeně, jako do učitelů. Trochu je chápu, budiž to zdůvodněno zájmem o vzdělání vlastních dětí i celé mladé generace.
Závěrem musím říct, že dokud nebude zaveden kariérní řád pro pedagogy, nic se nezlepší. Vzdělávám se, dělám dlouhé roky mezinárodní projekty, ohlasy žáků, rodičů i inspekce na mou práci jsou dobré, ale pokud nebude mít ředitel peníze na odměny, budu mít plat jen o pár stovek vyšší než absolvent. I když mám možnost odejít, učení mě stále baví, jak dlouho to ale ještě vydrží.....
Můžeme tvrdit jeden proti druhému: A X non-A. Moderní přístupy ke vzdělávání jsou výborné a naučí děti přemýšlet nad sebou a budoucím světem, o kterém dnes ani moc nevíme X tradiční přístupy jsou skvělé, naučily nás být tak výborní, jací dnes všichni jsme, jen se podívejte.
A psát si tu takové tvrzení a protitvrzení není k ničemu. Něco dobrého to vyplodí, teprve když je někdo schopen ta tvrzení porovnat a kontrastovat, dovodit možné i viditelné důsledky obou, a obojí to vztáhnout k hodnotám, o které nám dnes jde.
Stará škola naučila míň lidí myslet, i když si mnozí více pamatovali. O tom, co vlastně nová škola naučí, nevíme nic moc, protože jednak málo známe zahraniční výzkumy, jednak jim moc nevěříme, a taky víme, že moc záleží na té které národní kultuře.
Moje zkušenost je, že lépe vyučuje ten učitel, který umí říct, co to vlastně žák pamatuje, co dělá a čemu rozumí, když umí to nebo ono. Takový taky umí k těm znalostem a dovednostem připravit pro děti takové aktivity, kterými ta znalost a dovednost postupně v žákovi narůstá. Bohužel tohle ti tradiční učitelé umějí jen zřídka. Noví taky moc ne, ale rozdíl je, že se tomu chtějí naučit.
Co vlastně dělá žák, který umí alkaloidy, nebo zatmění měsíce, nebo vedlejší věty příslovečné? Uměli bychom to říct všichni, kteří jsme tomu byli ve škole učeni, kdybychom studovali "moderními metodami". Jenže to umí jen maličké procento lidí u nás, a tak umíme jen zopakovat pár definic a prošpikovat je termíny. NEROZUMÍME jim však. Vy možná ano, ale ty dvě učitelky, co tvrdily, že Archimedův zákon používají denně, když lezou do vany a dávají pozor, aby nepřetekla (obě byly přírodovědné: fyzika a biologie, asi před třemi lety). Souvislost mezi vytlačeným objemem a učitelkou tu je, ale to není porozumění Archimedovu zákonu, že ne? A můžete se ptát lidí kolem sebe, ne jen učitelů, jak to, že Měsíc má tyhlety fáze, jak je ten srpek a jindy zase celé kolo. Nenapovídejte, a uslyšíte hodně o zatmění, o stínu Země na měsíci.
Nebo: že vás učili o oxidačně-redukčních reakcích? Redox. Ale kdo u nás má tušení, proč že by to mělo být tak děsně důležité učivo? Schválně - je to kvíz, není to na známky.
Moderní výuka vůbec nejsou blbé hry a žvanění, ty jsou možná současná špatná výuka, a ta není o moc horší než stará špatná výuka, při níž se děti naučily leda otrocky opakovat slova. Ale Dokud se budeme zaštiťovat tím, že kdysi se vyučovalo tak skvěle, bude dost těžké vysvětlit, kde se vzalo tolik tupých rodičů, kteří dnes dovolují pro své děti tak mizerné školství. Ti se sem nepřistěhovali!
2 Anonymní 12/1/11 14:39
"Protest proti nesmyslné náloži domácích úkolů"
To ma byt co, ta nesmyslna naloz domacich ukolu? Vybec nejaky domaci ukol? Obcas to tak vypada ...
"Učitelé si neumějí sjednat kázeň a rezignují."
Poradte, jakym zpusobem umravnit decko, ktere umravneno byt nechce. Absolutne neni zadna paka. Poznamkam v zakovske se dotycny vysmeje, znizena znamka z chovani je brana jako hrdinstvi (pokud se ji podari protlacit pres reditele), snizena znamka z predmetu je ignorovana. A navic muzete ocekavat rozzurene rodice, kterym je slapnuto na kuri oko - mohou vyhrozovat prechodem na jinou skolu (vase skola prijde o penize) nebo se vse vyresi "sponzorskym darem".
Mému malému je pět měsíců. Jak vás tak poslouchám, tak buď mu vyberu jednu jedinou státní ZŠ v Praze, na kterou mám dobré reference, nebo si vezmu půjčku (bohatý fakt nejsem) a zaplatím mu jednu asi ze tří soukromých, kterým též -řekněme-věřím. Bude to pro mě finančně náročné, ale asi nejlepší možné řešení a snad dobrá investice. Akorát že -milí anonymní pedagogové- vaše ZŠ nedostane ani ten můj příspěvek za dítě.
Je to hloupé, ale asi se dnešní systém musí víc polarizovat, aby se se školstvím něco stalo.
Jsem učitel anglického jazyka na státní střední škole v Praze. VŠ ekonomie, doplňující pedagogické studium, studium odborné způsobilosti pro výuku AJ na SŠ.
Před dvěma lety jsem nastupoval za 10500 Kč, což je průměrný důchod v české republice.
Kdo myslíte, že v českém školství zůstal?? 10% nadšenců a idealistů a zbytek jsou lidé, kteří neseženou jinou lépe placenou práci, nebo ženy, které mají doma více dětí a kvůli nim jsou ve školství, aby se jim mohly více věnovat.
90% pedagogů na školách jsou ženy......a potom se nikdo nemůže pozastavovat nad kázní dětí na základních školách.....
Jaký vysokoškolsky vzdělaný člověk bude chtít tak náročnou práci za 15000 hrubého na základní škole???
Drazí rodiče, pokud chcete pro svoje rodiče kvalitní vzdělání, šetřete na soukromé školy.
A nakonce srovnání s Německem. Moje příbuzná je učitelka na 1. stupni ZŠ v Kolíně nad Rýnem za plat 2000 EUR což je 45000 Kč. Plat jakéhokoliv ředitele střední školy v české republice je 30000 Kč.
A který obor činnosti srovnán zde a v Německu nemá diametrálně odlišné finanční ohodnocení?¨Já bych hlavně odlišovala úroveň základního a následného školství u nás...Jestli na středních a vysokých školách lze najít výborné kantory, jakousi koncepci a snad i snahu těm mladým fakt něco dát, základní školy jsou (až na vyjímky)plné kantorek (myslím, že muži-učitelé jsou na tom líp), které učí jen pro to, že nemají talent vůbec na nic, nemají sebemenší nadání, jen mají po gymnáziu pocit, že by měly jít na nějakou vysokou, velmi rychle a snadno po nástupu na jakoukoliv ZŠ přijmou klišé: špatně placená,zakomplexovaná síla, všichni žáci bez zájmu a bez perspektivy..a ony taky bez zájmu a bez perspektivy nějak pracují a ty platy jinde v Evropě jsou tak vysoké!!! Promiňte mi tento kacířský názor, ale česká úča je jinde v Evropě nebo u nás v jiněm oboru zcela neupotřebitelná!!! Toto je názor maminy odchovající dvě děti při vlastním, na čas poměrně náročném povolání.
Někdy kolem 12.1. tu jeden anonymní napsal:
"Čekám na nápad, jak vzdělávat rodiče o tom, že zodpovědnost za vzdělání má škola a že oni mají právo ptát se a požadovat kvalitu.
Čekám na zveřejňování provovnatelných informací o kvalitě škol, nejen o jejich kapacitě. (12/1/11 14:39)"
Někteří dobří učitelé to umějí a dělají: Například když si škola objednala testy Kalibro (ty jsou soukromé, tudíž zaručují nezneužitelnost zvenku proti škole a dětem, a jsou i poněkud inteligentněji sestavované než ty státní nebo ze Scia), a rodičům bylo líto těch asi 25 korun za dítě a předmět, učitelka jim rozdala tytéž testy na třídní schůzce, a taky je nechala si vyhdonotit výsledky. Ono se pak těžko hloupě "kecá" učitelce do práce, když vidíte, že jste slabší než váš vlastní potomek-sedmák. A taky si některý rodič začne cenit výkonů svého děcka, když mu samému to dalo tolik práce nebo když selhal. To je ale léčba šokem.
Jiná učitelka svou třídu od 1. do 5. třídy učila myslet, tj. pracovala metodami, ve kterých se ona i děti stále ptají "a proč?", srovnávají a kontrastují různé jevy a názory, vyjadřují co nejvýstižněji, co zkoumají, co si o tom myslí - a opět proč. A podobně vedla "třídu" rodičů na schůzkách (mladí rodiče bývají ochotní se ještě dozvídat, skutečná rodičovská zpupnost u většiny zpupných přijde až s pubertou jejich dětí). A na konci páté třídy jim dala anketku: Jak se změnilo vaše dítě za těch 5 let, a jaký to mělo vliv na domácí prostředí?" A rodiče umpřímně psali, že nejprve je děsně štvalo, že museli dítěti dávat argumenty, ale pak že se domácí poměry velmi vyjasnily oproti dříve: naučili se spolu rozumně mluvit. Sídlištní škola. A děti psaly paní učitelce hodnocení svých 5 let: Nejdřív mě štvalo, že se pořád ptá "a proč?", ale teď už umíme myslet,
Proto říkám, že ta změna ve školství netrvá dva roky, ani pět let, ani deset let, ale aspoň pětadvacet: až děti těchto dětí dojdou do školy a až jejich rodiče i ony samy si vynutí obrat k rozumu. A to ještě počkáme dalších dvacet let, až takových rodičů a dětí bude dost velká menšina, takže opravdu ovlivní chod školství a klima ve společnosti.
Půjde to tím pomaleji, čím více inteligentních rodičů bude dávat děti do škol elitních (soukromých), separujících se od masy: protože pak zůstanou masy velkou a dost hloupě vlivnou většinou. A proti té si mocní a chytří budou vynucovat víc a víc nedemokratických opatření, aby zůstali u moci - a to tu v minulém století už dvakrát bylo.
A co se týče toho posuzování kvality škol: kdybyste náááhodou znali někoho, kdo je dost moudrý, aby to u nás uměl tak, že to škodit nebude ani dětem, ani školám, najměte si ho. Ale plat by měl mít tak 400.000 měsíčně. Iv cizině jsou takoví vzácní.
Myslím, že stačí postupovat demokraticky:
Namísto posudku a srovnání v nějakých testech nebo nedejbože pak ve státních maturitách by stačilo, aby školy zveřejňovaly konkrétní práce svých žáků na webu (anonymně), ale s profesně kvalifikovaným hodnocením od učitelů (podepsaně). Ten rodič, který tomuhle není schopen porozumět a udělat si obrázek kvality, by stejně chabě rozuměl číslicím v tabulkách a pořadnících škol, navíc sestavených nekvalifikovaně. Rodič inteligentní si podle svého pak udělá názor, kam by své dítě chtěl dát (pokud má na výběr - na venkově to tak moc nebývá).
A když musejí dnes školy mít zveřejněny své školní vzdělávací programy, mohli by si je rodiče číst, a protože by jim sotva rozuměli, měli by školu žádat o srozumitelné nastínění toho, k čemu se s děckem bude co dělat po jeden rok, po pět let, po devět let docházky. Jelikož tohle umí u nás dneska sotva pár škol, a do nich se děti všech rozumných rodičů nevejdou, mohli by ti frustrovaní rodiče konečně začít organizovaně požadovat, aby stát zapojil všechen rozum a um dobrých učitelů a aby pomáhal školám a méně schopným učitelům opravdu rozumět tomu, co s dětmi dělají. Ti dobří mezi učiteli by tím získali mnohem lepší postavení (i finanční, a systém by je ovšem musel bránit proti klobání těch neschopných) a doufejme že by to přitáhlo víc rozumných do školství.
Zase to ovšem záleží na zájmu rodičů a občanstva na vzdělání dětí. A to, že u nás špatné školství stále běží, je důkazem, že u nás zájem o vzdělanost prostě nemáme.
To nic není, v letošním zadání "Pythagoriady" (pro 5. ročník) se objevila následující úloha:
"Anička má 6 let a 120 cm. Kolik centimetrů bude mít za dva roky?"
Za břicho jsem se popadal :-) (Kolik Anička měřila, když jí byly tři měsíce? A co bude dělat ve 20? :o)
Okomentovat