Dárek k narozeninám

Víš, co by sis měl dát k narozeninám?

Žitný chleba a půl litru padesátiprocentní absolutky z mrazáku. Żubrówka došla.

Špatně. Vlastně úplně špatně. Mám něco lepšího.

Nechci. Ale co, ty mi to stejně řekneš.

Dej si svobodu. Přestaň veřejně hlásat názory, které ti lezou krkem, které zastáváš jen proto, že si myslíš, že je to nějaká tvoje vyšší mravní povinnost nebo co. Buď sám sebou, dělej a říkej co chceš, ne to, o čem si ve své popletené palici myslíš, že se to má. Bude ti líp, i lidem s tebou bude líp.

Jako třeba co?

Jako třeba se vyser na ty nácky. Jsi ve skutečnosti rád, že je někdo klepl přes prsty, ne? Na jejich ústavní práva kašleš, však dobře víš, že oni by se vykašlali na tvoje, jen kdyby mohli. Tak je neobhajuj chytrou sofistikou. Jsi dobrý se slovíčky, umíš okecat skoro všechno. To je nebezpečný nástroj. Nepoužívej ho proti sobě.

Ale zakazovat politickou stranu je špatné. Demokracie se nemá hájit nedemokratickými prostředky. A říkají to chytří lidé. Třeba Čulík. Nebo Kamojedov.

Že zrovna ti dva se jednou na něčem shodnou, že? Tak co, je to jejich názor. Jsou to snad jediní chytří lidé ve městě? Ty to cítíš jinak. Máš na to právo stejně tak jako oni na svoje postoje. Odvolávat to teď už nikde, proboha, nemusíš. Tak moc to nikoho nezajímá. Ale tebe to zajímat musí kvůli sobě. Tak jako tak žijeme se spoustou rozporů, protože svět nás tomu vystavuje. Přidělávat si další, to škodí zdraví. Zkoušíš si pravé opaky toho, co si myslíš, jako by ses převlíkal z šatů do šatů. Vystupuješ proti matematice, pohráváš si s teoriemi spiknutí, blbneš kolem sexuální morálky, na kterou máš ve skutečnosti velmi liberální názor - mlč, nezapomeň, že tě znám líp, než znáš sám sebe! A našlo by se toho víc.

Ale člověk by měl...

Co by měl? Hlásat něco, čemu sám nevěří, jen proto, že to je politicky korektní nebo džentlmenské nebo co? Anebo to děláš ze strachu, že ti někdo vynadá? Anebo proto, aby tě měli rádi všichni bez výjimky, aby padli na zadek z toho, jak jsi tolerantní? Aby ses zalíbil těm, které pokládáš za autority? Nebo prostě z neochoty jít do střetu, vyhnout se radikálnějšímu postoji, vědomě spornému? To všechno by člověk právě neměl. Člověk má být sám sebou. Když má většinový konformní názor, fajn, má ho. Když menšinový, taky fajn. Je třeba o nich přemýšlet, analyzovat je rozumem i citem, být připraven je změnit. Ale ne se hlásit k něčemu, co necítíš, jen jsi slyšel a četl, že by se to jako mělo. A taky máš právo si nemyslet nic. Připouštím, že něco z toho děláš kvůli literárním ambicím, jako kreativní experiment. A něco jako profesionální publicista, který už neví, čím zaujmout, a musí včas odevzdat fejeton. A něco jako rozený provokatér. Budiž, to jsou ty trochu lepší důvody, ne úplně dobré, ale přece trochu lepší. Živíš se do jisté míry jako placený šašek, jde ti to, baví tě to, máš rád pódium a prach ve světle reflektorů. Beru. Ale hlídej si ty meze.

Ty o tom mluvíš kvůli tomu Duškovi, že?

No ano, mimo jiné. Pustil ses do hádky, které tak docela nevěříš. Přesněji, v jistém bodě jsi jí přestal věřit. Jasně, neberu ti tvé levicové postoje, i když je to dost póza, viď? Žiješ snad podle nich? Ale to nic, tvoje věc. Chci ti ale říct, že s Duškem, který se chová jako vylízaná palice - a nejspíš jí opravdu je - nemáš nic společného. Jsi na jednu stranu chytřejší než on, intelektuálně, analyticky; asi taky poctivější; rozhodně slušnější; na druhou stranu vedle něj víš o životě celkem prd. Nikdy ses neživil rukama, máš je ostatně obě levé, nikdy jsi nepočítal, jestli vyjdeš od výplaty k výplatě, nikdy ti nehrozilo, že budeš na pracáku. Nikdy ses nerval o vedení v nějaké organizaci. Jsi z jiného světa než železničáři i než jejich Dušek, nic s tím nenaděláš, tak je nech být. Starej se o svoje věci.

Hm.

Malé špinavé tajemství: ty se trochu stydíš, že? Máš černé svědomí, že si sedíš v teplíčku a děláš čistou práci a oni se lopotí u výhybek a mezi nárazníky a jak si to všechno představuješ. A ty to znáš jen z rychlíku, doslova. Co z rychlíku, z Pendolina!

Jo... no jo, je to tak. Víceméně.

Hovadina. Lámeš si hlavu se svou pomýlenou představou, ne s realitou. No tak neděláš to co oni. Oni zas nedělají to, co ty, akorát že je ani nenapadne, že by na tom bylo něco divného. A jestli napadne, tak ať svlíknou montérky a jdou to dělat, nic jim nebrání - pokud to budou umět. Trápíš se ty tím, že nejsi neurochirurg? Nebo letecký dispečer? Šéfkuchař? Kvantový fyzik? Martina Sáblíková, Reinhold Messner? Ani na to nepomyslíš, že?

Nepomyslím.

Ale tu manuální práci ve svém salónním levičáctví pokládáš za něco výjimečného, za oběť. Pokrytectví a naivita, hochu. A ještě něco. Těmi kecy si řešíš špatné nálady. A promítáš své osobní problémy do celospolečenských morálních a kdejakých postojů. Nedělej to. Ne proto, že v tu chvíli vypadáš před lidmi jako vůl, na to se rychle zapomene, ale proto, že tím ubližuješ sobě. Křivíš si duši. Máš právo neubližovat si. Dokonce, když o tom přemýšlím, máš nejen právo, ale i povinnost neubližovat si.

Stydím se, když mi to říkáš před lidmi.

Není důvod. Tohle je problém spousty intelektuálů, zvlášť těch se zastydlou pubertou, což je mezi vámi slušná porce. Moc knížek, málo života. Přemoudřelé děti. Žádná tragédie. Buď rád, že máš někoho, kdo to s tebou vlídně rozebere. Jiní třeba takové štěstí nemají.

Ale stejně, ty daně...

Ale já ti přece neříkám, ať měníš ty názory, kterým doopravdy věříš a máš je solidně podložené! Neříkám ti, ať otočíš na pětníku. Souhlasím, že libertariáni uvažují nerealisticky a že stát má poskytovat sociální služby a tak dále. Říkám ti jen, že když rozumem víš A a pocit povinnosti, kterou sis sám přidělil, spolu se špatným svědomím a pomýleným pohledem na morálku ti říká B, tak správně je A. Logická analýza neřeší všechno, ale přece jen má pravdu nejčastěji. Většinou ji dovedeš používat, tak to důsledně dělej a bude ti líp. A mně taky - občas to není sranda s tebou vydržet.

Většinou ji používám.

Zaplaťpámbu. Tak se toho drž. Hezké narozeniny!