Instantní mystika

S létajícími talíři žijeme na jedné planetě už šedesát let. Koncem června 1947 uviděl americký byznysman Kenneth Arnold ze svého soukromého letadla, které sám pilotoval, devět podivných objektů ve vzduchu poblíž hory Mount Rainier v americkém státě Washington. Jako první použil slovního spojení "létající talíř". To se ujalo. Arnoldovo pozorování se dnes pokládá za první setkání s UFO v moderním slova smyslu, přestože existují nejasné zprávy i z dávnější historie. Pak se s létajícími talíři roztrhl pytel. Existují stovky hlášení z celého světa včetně setkání s očividně mimozemskými bytostmi. Po vytřídění očividných nesmyslů zbývá několik případů, které jsou zatím skutečně nevysvětlitelné – a kromě toho hlasité hnutí těch, kdo neochvějně věří v zelené mužíčky, únosy a především ve velké celosvětové spiknutí vlád, které tohle všechno tají. Jenže – co tedy jsou létající talíře? Podle nejrozumněji znějící teorie jde převážně o projekce našich úzkostí a nadějí, moderní protějšek někdejších náboženských zjevení, tedy kulturní a psychologický fenomén. Sci-fi filmy a Akta X jsou pak jak důsledkem, tak příčinou. Mimozemské potvory nejsou příliš důstojnou ani elegantní náhražkou žehnající Panny Marie, ale snad i to je znamením doby: i mystika je instantní, jako fast food. Taky jedna daň za naše pohodlí a technické vymoženosti.

(Vyšlo v Ekonomu, pokud to dobře počítám, 11. 7. Notně jsem vyvěšovaní tamějších sloupků zanedbal - inu, prázdniny. Postupně je doplním. Tenhle byl vysloveně časový; komentář ke kulatému výročí. To bude legrace, až emzáci přijdou: tak ty jsi, hochu, psal, že neexistujeme a že nejsme zelení...)

Smíšené pocity z reformy veřejných financí

Jako levičáka mě to mrzí. Sociální rozdíly se prohloubí, národ se čím dál tím víc skládá z částí, z nichž každá směřuje jinam; škoda každého roku takového vývoje.

Jako chladně uvažující profesionál vím, že dál se stát zadlužovat nesmí, jinak míří do bahna. Způsobů, jak tomu zabránit, je málo. I tenhle polovičatý prošel o chlup. Reforma je nutná, a když už je nutná, měla by být tvrdší. Tahle bude bolet, ale přitom mnoho nepřinese. Aby to bylo ještě horší, celkově musí vláda utrácet méně, ale přitom v některých oblastech - určitě ve školství! - by měla utrácet mnohem víc. Nerovnováha je tedy větší, než se zdá na první pohled.

Jako čtenář novin cítím obvyklou směs pobavení a hanby nad tím, jakých šaškáren jsou naši politici - zleva doprava a zpět, všichni - schopni, jak nízkou úroveň mají, jak jim chybí stud a sebeúcta a styl. Výjimkám, které není v davu těch ostatních vidět, se omlouvám, jistě to chápou.

Jako správce rodinného rozpočtu zatím neumím důsledky spočítat, ale od oka bych řekl, že nám nebude líp ani hůř. Možná trochu hůř kvůli vyšší DPH, ale změnit spotřební návyky bude snadné a koneckonců i užitečné.

Jako velkorysý muž si se zájmem všímám toho, že po dlouhé době nějaká česká vláda prosadila opatření, které jí na popularitě nepřidá - protože je přesvědčena, že to je nutné.

Jako fejetonista lituji, že jakýkoli pokus vtipně zužitkovat datum přijetí reformy - 21. srpna - je předem beznadějně trapný a nepoužitelný. Bůh s těmi, kdo se o to v zítřejších novinách pokusí.

Jako Čech se obávám, že se to všechno stejně nějak zašolichá do ztracena. Budeme mít všechny negativní dopady reformy, hlavně ty, co se týkají nálady a morálky, ale hospodářský užitek z toho nevzejde.

Jako optimista si říkám, že se koneckonců všichni máme velice dobře. A jako aktivní účastník šestiprocentního růstu HDP jdu pokračovat v práci přerušené tímhle mudrováním.

Z přežvýkavců

Zaujalo mě na lahvičce 60% lékařského lihu: "Nepochází z přežvýkavců." Že by nám na chemické škole něco podstatného zatajili? Nebo něco podstatného zatajili někomu jinému? Nepochází autor etikety z přežvýkavců?

Za úvahu též stojí, že formulace nevylučuje živočišný původ špiritusu jako takový. Pořád by ještě mohl ten líh pocházet z pakobylek, koaly či rysa ostrovida. Právně by to bylo čisté. Technicky je to představa monumentální, hodná dobře vypsaného pera autora sword & sorcery románů.

Nejlepší myslitelná kariérní rada

Tohle je velká a důležitá pravda:

If you want an average successful life, it doesn't take much planning. Just stay out of trouble, go to school, and apply for jobs you might like. But if you want something extraordinary, you have two paths:

1. Become the best at one specific thing.
2. Become very good (top 25%) at two or more things.

The first strategy is difficult to the point of near impossibility. Few people will ever play in the NBA or make a platinum album. I don't recommend anyone even try. The second strategy is fairly easy...

Tak pravil tvůrce Dilberta Scott Adams. (Nalezeno via Lifehacker. Při té příležitosti jsem překvapeně zjistil, že Adams má i psaný blog, nejen komiksový.)