Československo

Dosloužilo. Jako starý autobus.

Smontovali ho spíš na chodníku než v továrně. Z toho, co bylo po ruce, z dílů nalezených na vrakovišti.

Jezdili s tím všelijací řidiči. Po novém asfaltu i rozbahněným úvozem. Někdy to hodně drncalo. Někdy to sice drncalo, ale jelo!

Byly bouračky. Byli mrtví. Jezdilo se za slávou, ale taky do Jáchymova a do Leopoldova. Nejčastěji ovšem z Horních Kotěhůlek do Dolních a zpět. V pracovní den a s legitimací na slevu, na místě ke stání.

Drncalo to, upadly nějaké plechy, co zbylo, svázalo se ostnatým drátem, hodně cestujících se ztratilo a lépe se po nich neptat.

Nakonec se vůz rozpadl. Co je důležité: předtím spořádaně zastavil na zastávce a nechal nás vystoupit. Nevybuchl, neshořel, i mnohá naše zavazadla nám zůstala. (A když ne nám, tak aspoň našim šikovnějším spolucestujícím.)

Žádná sláva; žádná ostuda. Na svátek to myslím není, na připomenutí ano, a dalo by se klidně spojit s Dušičkami. Vzpomínáme.

Dřina z vás lepšího člověka neudělá

1. Málo úsilí, dobrý výsledek: ideální stav. Kreativní lenost. Mějme na paměti, že tak a jenom tak to je správně.

2. Hodně úsilí, dobrý výsledek: tak to vyžaduje klasická protestantská morálka. Toto je segment workoholiků. Jenže all work and no play makes Jack a dull boy (and Jill a rich widow). Napřít opravdu všechny síly může člověk jen výjimečně, proto by se o to taky měl jen výjimečně snažit a dobře si to předem rozmyslet. Workoholici ostatně často podléhají sebeklamu. Věří, že jsou v segmentu 2 („hodně, dobrý“), ve skutečnosti však nepozorovaně sklouzli svisle dolů do segmentu 4 („hodně, špatný“).

3. Málo úsilí, špatný výsledek: oblast neschopných lenochů. Anebo také racionální volba, je-li opravdu volbou. Legitimně se v tomto segmentu smíte pohybovat jen tehdy, když přesně víte, co děláte; uměli byste to udělat lépe, ale vědomě jste se rozhodli, že nechcete. (Jestliže úkol nestojí za to, aby se řešil, pak nestojí za to, aby se řešil dobře.) Je naprosto v pořádku rozhodnout se, že něco odfláknete, jste-li připraveni nést případné následky. Často to je výhodná výměna!

4. Hodně úsilí, špatný výsledek: obvyklá životní situace většiny lidí. Frustrace, pachtění. (V extrémním případě — daleko od počátku souřadnic a blízko vodorovné osy — narazíme v tomto segmentu na tzv. aktivního blbce.) Nikdo vás neocení za to, že v téhle oblasti setrváte. Nikomu kromě sebe nevyčítejte, že v ní setrváváte. Správná strategie ovšem je opustit ji — pokud možno do segmentu 1, ale lepší než 4 je všechno.

Měří a oceňuje se výsledek, nikoli snaha, to ví každý. Každý by také měl vědět, že úsilí samo o sobě není ctností, přestože může falešný pocit ctnosti poskytnout.

Ctností ovšem není ani úspěch. Morální osa vede jinudy. Rovinu, v níž je náš obrázek zakreslen, protíná, neleží v ní.

Diagram mě napadl, ještě než jsem si přečetl ve Finmagu článek Michala Kašpárka Proč největší dříči na světě žijí v chatrčích aneb flákači, braňte se! Ten mou úvahu podporuje a doplňuje. Po pravdě řečeno, také ji číní méně objevnou. Měnit na ní kvůli tomu článku ale nic nebudu, to bych zašel po ose x zbytečně daleko doprava.

Dva druhy optima

Nastavení firemní strategie se podobá lokální optimalizaci funkce více proměnných.

Vezměte parametr A (můžeme mu říkat prospěch firmy; často, ne vždy to bude čistý zisk). Nastavte ho na hodnotu, která je pro vás ještě přijatelná a zafixujte jako konstantu. S tímto omezením pak maximalizujte parametr B. Tomu budeme říkat prospěch zákazníka — jeho spokojenost, užitek, radost. Zkoumejte způsoby, jak tento parametr stále zvyšovat.

Anebo to uděláme opačně. Zafixujeme spokojenost zákazníka na nejnižší hodnotě, kterou odhadneme jako ještě přijatelnou a maximalizujeme prospěch firmy.

S růstem B často roste i A, ne však vždy; a obvykle pomalu. Bývají rychlejší cesty. Proto jde skutečně o volbu, ne o automatický mechanismus.

Firmy v expanzivní fázi, kdy bojují o podíl na trhu, často podvědomě volí první strategii, tedy maximalizaci prospěchu zákazníka. Firmy, které už dosáhly výjimečného postavení, často vědomě volí druhou strategii. Používají k tomu především vendor lock-in, tedy vytvoření stavu, kdy náklady na změnu dodavatele jsou pro zákazníka vyšší než náklady na nespokojenost s dodavatelem stávajícím.

Ani jednou jsem nepoužil slovo Apple.