První vteřina života trvá celý dosavadní život, celou vteřinu. Druhá vteřina trvá polovinu dosavadního života. Třetí trvá třetinu. Miliontá miliontinu, a to už začneme uvažovat, jestli vteřina nezačíná být příliš drobný interval. V té chvíli ubíhá dvanáctý den našeho života, který bude trvat celou dvanáctinu.Jenže to platí i naopak. Když je vám dvacet, představuje rok dejme tomu padesátinu zbytku vašeho života. Když je vám padesát, je to už dvacetina, tedy dvaapůlkrát méně. V šedesáti desetina. Křivkou našeho života je větev hyperboly. Od nekonečna v nule k nule v — nekonečnu? (Tady se názory rozcházejí.)
(...)
Při naději dožití 75 let by člověk myslel, že se v třiceti sedmi ocitá v polovině života. Avšak podle prožitého času si první půlku odžil už dávno, v závislosti na použité metodice to může být např. ve třech letech. Příklady metodik, včetně odvození vnitřního trvání prenatálního období nechávám na příště. Mohu ale prozradit už nyní, že se v bříšku pohybujeme v řádu desítek milionů let.
Čím jste starší, tím trestuhodnější je plýtvat časem.
