Km 112

Opustil jsem malý svět jménem Invex a ocitl se v prázdnotě noční dálnice. Podivný pocit: nepatřit chvíli vůbec nikam. Bez badge, bez identity. Kdo jsme, odkud přicházíme, kam jdeme.

Mezi vPro a dalajlámou

V Brně je Invex. V Praze je souběžně Forum 2000. Vím o člověku, který se účastní souběžně obou těchto akcí. O jednom, možná jich je víc. Zajímavé! Tématicky má počítačový veletrh k Havlově konferenci daleko, styčné body se nalézt dají (zájem o budoucnost, vizionářství), ale je to trochu násilné. Společným rysem je však bezpochyby to, že v obou případech jde o malé světy. Uzavřené komunity, spokojené se svou izolací, nepříliš zajímavé pro okolí; a především, neschopné mít na to okolí skutečný vliv (i když přesně o tomhle posledním bodě si mnoho VIP účastníků Invexu i Fora 2000 myslí pravý opak). Co se stane, když dostatečné množství osob žije ve více malých světech současně? Vznikne jen trochu větší malý svět, nadále izolovaný od toho velkého? Nebo se hradby zboří? - Předčasná úvaha; zatím mezi Intel vPro v Brně a dalajlámou v Praze prokazatelně pendluje jen ten jeden člověk.

Noc, zase jedna

Doma máme ložnici kombinovanou s pracovnou. Typická půlnoc u nás: ťukám do klávesnice, zatímco O. spí dva metry nade mnou. Teď jsem v pokoji v penzionu a za mými zády spí kolega. Už jsem toho v životě spoustu napsal v jedné místnosti se spícími lidmi. A oči se přivírají... obejít se tak ještě víc beze spánku a urvat trochu dalšího času! Co bych upsal čertu, který by mi nabídl takovou dovednost? Pár let života? Na to čerta nepotřebuju, tenhle deal jsem už uzavřel sám se sebou. Nic divného. Kdekdo žije uvnitř nějaké své smlouvy s peklem. Někteří o tom ale víme, jiní ne. Noc je prázdna, nikto s nikým / mlčia hračky z výkladov / sklo sa sype na chodníky / mesiac ktosi ukradol...

Jedeme na veletrh

Za pár minut odjíždím do Brna na Invex. Bývaly časy, kdy mi veletrh dělil rok naléhavěji než Vánoce nebo narozeniny. To už dávno není pravda, přesto pořád váhám, zda přijmout většinový názor, že Invex už nikoho nezajímá. Pokud ne, proč se nás tam zas sejde tolik? - V neděli mám nějaké pracovní povinnosti, v pondělí se chci rozhodně jít podívat ve 13:30 na panelovou diskusi SPIS do Rotundy a večer na slavnostní zahájení. V doprovodném programu se najde mnoho jiných atraktivně vyhlížejících akcí, ale zrovna u Invexu platí, že na místě to pak často vypadá docela jinak. Co vidět na výstavě? Rozhodně nové AVG - první velkou novou verzi po vstupu miliardového investora do Grisoftu, podívejme se tedy, jak ty peníze používají. Rozhodně nové počítače s Intel vPro v podání různých výrobců. Nejspíš spoustu pěkné spotřební elektroniky. A zastavte se u nás na stánku Softwarových novin (pavilon B, stánek 013), budeme tam mít něco, co na Invexu málokdo: Segway. A pokud nám padnete do oka, necháme vás svézt...

Nový Google Reader

Zatím jsem vždy dával přednost samostatné RSS čtečce před webovou aplikací, ale... zas ten Google. Nový Google Reader, jak si všimli už mnozí, je daleko lepší než předchozí verze, má uživatelské rozhraní odvozené z Gmailu, je rychlý, jednoduchý a pohodlný. A snadno generuje sdílenou veřejnou stránku zpráv, které vás zaujmou. Takže teď mám vedle sebe dvě RSS čtečky (nestabilní přechodný stav) a váhám, jak si to do budoucna uspořádat.

Malé světy

Uvnitř našeho širého světa se nachází mnoho menších, víceméně uzavřených a soběstačných. Na vlastní kůži to poznal každý, kdo někdy studoval na střední škole, bydlel v internátu, byl na vojně, v nemocnici – lhostejno, zda jako pacient nebo personál – bral drogy, vášnivě fandil sportovnímu klubu či hudební skupině. Malé světy se řídi vlastními zákony, mají své vlivné osobnosti, své žebříčky preferenci, své odměny a tresty, své všechno. Když do nich patříte a na chvíli je opustíte, jste doslova na vycházce; žasnete, jak to chodí venku a zároveň vás to nezajímá, protože váš svět je jiný a jinde.

Česká politická scéna je také takovým malým světem; něčím jako fotbalová liga. Jednotlivé strany jsou ekvivalentem klubů. Další týmy ve stejné soutěži jsou třeba Novináři, Vyšetřovatelé & Tajné Služby, Manažeři Státních Podniků, Podezřelí Podnikatelé & Sponzoři či Organizovaní Zločinci, přičemž přestupy mezi týmy jakož i hostování patří k věci - stejně jako ve fotbale. Na tribuně sedí diváci, moc se sice nebaví, ale jiná show ve městě momentálně není. Opustíme-li stadion, opustíme i metaforu, protože na výsledcích fotbalu, poctivých či zfalšovaných, nemusí záležet nikomu kromě hráčů Sazky, kdežto na výsledky politické ligy máme nedobrovolně vsazeno všichni, a ne zrovna málo – v zásadě velkou část naší osobní budoucnosti včetně budoucnosti našich dětí.

Proto je zlé, že politici mají svůj malý svět a velký je pro ně mlhavým přízrakem daleko za ochozy kolbiště. Proto je zlé, že jako projev politického gentlemanství se jeví, když předseda vlády „vypáruje“ (už ten funkcionářský neologismus!) opoziční poslankyni. Jako když se banda malých kluků na začátku rvačky dohodne, že do hlavy se nesmí – jistě, zaplaťbůh i za to, ale nebylo by lepší, kdyby se nervali? Nebylo by lepší, kdyby se politici chovali gentlemansky hlavně k voličům a k zemi, ne jen tu a tam mezi sebou?

Vláda demokratické země není ani tak bezvýznamná, že by šlo o skupinu poněkud výše postavených úředníků poskytujících občanům servis, ani tak důležitá, že by skutečně silou vládla. Její obtížná úloha je někde mezi: vážit priority, mírně upřednostňovat některé směry vývoje proti jiným, být ve střehu pro případ krize. Opozice ji má hlídat, aby toto vše dělala, a aby nedělala téměř nic navíc. Dnes nemáme funkční ani vládu, ani opozici. Sjednoceni vpravo i vlevo, můžeme na ně všechny svorně nadávat, což ale bohužel vůbec nic neřeší.

(Vyšlo v Ekonomu 5. 10. Zprávu o tom, že předseda vlády "vyparuje" opoziční poslankyni, jsem si nejprve přečetl na displeji mobilu bez háčků a čárek, takže mě trochu vyděsila. Pak jsem se divil, jak velký význam se té banalitě přičítá. Představil jsem si kluky z naší čety před dávnými roky, jak vášnivě debatují o tom, kdo má právo poručit jinému, aby šel umýt podlahu. Která byla zažranou špínou prolezlá tolik, že byste ji mohli bez výsledku drhnout dodnes.)

Alpský dům, Strážné

Nevyžádaná reklama: penzión Alpský dům, Strážné, Krkonoše. Rodinné penzióny jsou dvojího typu, příjemné a neurotické. V neurotických vám majitelé buď nedají pokoj a chtějí si povídat hodinu denně, anebo dávají zřetelně najevo, že obtěžujete, ale že ty peníze holt potřebují, takže co se dá dělat. Za každý drobeček u snídaně vás stihne přísný pohled a za flašku vína na pokoji málem vyhazov. Tohle je ten druhý typ. Penzión sám o sobě je takový, jaký má být: jednoduchý, čistý, úhledný. Atmosféru vytváří rodina Exnarova, které dům patří a která jej opravdu s chutí provozuje. Pravý opak podnikatelských zlatokopů - lidé, kteří plánují na dlouho. Přijedete a jste jako doma. Dobrá snídaně (až poslední den jsme se zeptali a trochu se zděšením si potvrdili, že ta výborná věc, kterou jsme se cpali každé ráno jak nezavření, je opravdu smetanový jogurt). Pojedete-li tam, vezměte si polopenzi, na Strážném večer není kam jít jíst. Kuchyně je domácí, velmi česká, komu to nesedí (jako mně), nechť neváhá a požádá o chleba se sýrem a zeleninou, takové přání nikoho nerozhází. Kola schovaná v garáži. Pohodlná zahradní houpačka, kde se dá úžasně usnout s knížkou na klíně. Venkovní bazén. Celkem lidové ceny. Dům stojí na slunném jihozápadním svahu a výhled na protější svahy Žalého je prostě prvotřídní. Pojedeme tam zas. - Strážné je podle mne jedno z nejpříjemnějších míst v Krkonoších, výborný výchozí bod pěšky, na kole i na běžkách. Leží na hřebenu (800 m.n.m.), takže bydlet tam člověku ušetří kus stoupání a hodně času. Podzimní nebo pozdně jarní pěší cesta ve slunečný den ze Strážného na Sněžku a Lahrbuschem zpátky - zážitek.
Hodnocení: ●●●●○

► † 8. listopadu 2009. Hmm.

Na konci léta

Díky laskavosti společnosti Google, vlastnímu (své)volnému překladu a pěknému počasí, v němž tričko postačilo, jsem mohl minulý víkend jezdit po horách s ženou, která sdělovala okolí: Cítím se šťastná. Dělalo mi to dobře. - Pak začalo pršet. Léto pro letošek skončilo, zdá se. Listí padalo do bláta. Vezli jsme domů rýmu, nepřečtené knížky a drobné defekty, díry po vyklepaných šroubcích. Na basu k tomu hrál Avishai Cohen a obloha měla barvu surového železa.