Manu Chao na svém posledním albu La Radiolina (vyšlo loni, pořádně jsem si to poslechl až teď) ve skladbě Rainin in Paradize (pravopis ponechávám dle autora) hudebně vykradl sám sebe (pěknou písničku Mr. Bobby), což dělá samozřejmě tak běžně, že to ani nestojí za řeč. Za řeč ovšem stojí text:
In Baghdad, it's no democracy
That's just because it's a U.S. country
In Fallujah, too much calamity
This world go crazy, it's no fatality
Přidejte k tomu Oskarovu nenapodobitelnou výslovnost angličtiny a máte Pavla Lišku na Festivalu politické písně v Sokolově. Nebo tak něco. "Nechtěná sebeparodie" jsou asi ta správná a hodně zdvořilá slova. Vám je to možná fuk, ale já toho člověka poslouchám rád, takže je mi to spíš k pláči než k smíchu.
3 komentáře:
La Radiolina je album, kde je jen pět písniček, ale 21 tracků :-) Když jsem je poslouchal poprvé a čtvrtá písnička začala stejnou houkačkou, tak jsem si myslel, že jsem je asi nějak špatně stáhnul.
Ale pokud jde o texty, na největší trapárnu byl nominoval Politik Kills.
La Radiolina je smutné album. Tak špatné, že nestojí za druhý poslech ani za zmínku.
Já z důvodů hloupé politické angažovanosti nemusím jiné muzikanty, například Manic Steet Preachers.
Talentovaných muzikantů se zploštělými názory(povětšinou směrem doleva) je bohužel spousta a Manu Chao patří do první pětky. Při poslechu doma jsem se naučil vypnout mozek, když ale na koncertě z pódia zazní nějaké angažované heslo, mlčet prostě nejde. Musím ocenit, že byť v takových situacích reaguji přesně opačně než zbytek přihlížejícího davu, zatím jsem nedostal přes hubu.
Okomentovat