3. února 2009

Pomoz, než pomohou jiní

(Sloupek v E15 z minulého týdne - nějak jsem ho zapomněl vyvěsit, nebo se mi nechtělo? Myslím, že ani moc levicový není, leda na první pohled.)

Apokalypsa kapitalismu, v niž jedni doufají a druzí se jí děsí, to není a nebude; jen výkyv maniodepresivního hospodářského cyklu. Dotkne se však téměř všech, to už je jisté. Bohatší dočasně zchudnou, ale bát se nemusejí, mají dost rezerv i podkožního tuku. A chudší - ti si také budou muset poradit sami.

V moderní české společnosti je překvapivě silná tendence k odmítání solidarity na straně těch, kdo by ji měli poskytovat. Pravděpodobně jde o přetrvávající reakci na čtyřicet let režimu, v němž byla solidarita absolutní a pevná jako svěrací kazajka – tak absolutní, že ani neměla jméno. Nad neochotou dělit se nemá smysl moralizovat, to nepomůže. Je však dobré o ní vědět. Rozšířený názor, že „socky nemakají“ a je-li na tom kdo špatně, může si za to zpravidla sám, byl pochybný vždy – a brzy začne být v rozporu s každodenní zkušeností. Do průšvihu se dostanou mnozí lidé, kteří za to nemohou nade vší pochybnost. (Ano, můžete to být i vy. Nejde jen o venkov, nejde jen o dělnické profese.)

Všechno zlé je k něčemu dobré. Kdyby krize naučila Čechy zacházet správně se solidaritou, nebyla by bez užitku. Zacházet správně: chápat význam a nutnost pomoci, ale nepřenechat celou tu věc demagogům, jimž je každé neštěstí dobré. Poslední návrhy sociální demokracie by neprospěly nikomu krom té partaje samotné, což je snadné nahlédnout. Lidé, kteří mají proč bát se budoucnosti, je ovšem podpoří. A lze se jim divit, když z druhé strany slyší, že si má každý pomoci sám, jak dovede? - Ne. Zbohatl jsi v časech konjunktury? Pomoz v době krize, nejen penězi, taky rozumem. Vymysli, jak nejlépe pomoci. Ve vlastním zájmu: jinak z tvého majetku pomůže někdo jiný, ne však těm potřebným, ale především sám sobě.

13 komentářů:

  1. postřeh odjinud:
    když jsme se přestěhovali do UK, tak mě všudypřítomnost 'charity' a podobných aktivit hodně překvapila...a zároveň s ní i všeobecná samozřejmost přispívat do ní (netvrdím, že jsem s tím osobně zcela srovnán...)

    OdpovědětVymazat
  2. Anonymní3/2/09 21:20

    ad postreh odjinud: povazujem to v bohatej a kulturne rozvinutej krajine typu UK za uplne normalne. cr a sr su na tom diametralne odlisne oproti UK, takze take rozmery tu charita mat zatial nebude.

    ad clanok: suhlasim najma s polednymi dvoma vetami, avsak myslim si, ze aj ked clovek dava, niekto mu vzdy nespravodlivo zoberie. pri tej zaplave komunistov na slovensku a v cechach sa uz clovek musi zacat obavat.

    OdpovědětVymazat
  3. Petře, opět cítím rozpor, který se mi chce ventilovat :-)
    Myslím, že minulý režim měl solidaritu jen ve "stanovách", rozhodně ale ne v denodenní praxi. Naopak, právě ve formálně sociálním a starajícím se režimu jsme se naučili starat jen sami o sebe, své chalupy a maximálně o někoho z rodiny. Solidaritu chápu jako projev vyspělé společnosti, s nějakou historii kulturního chování. To nám systém, který měl solidaritu v krédu, neumožnil.
    Ještě mi zbývá ke komentáři vztah solidarity a charity. Solidaritu chápu jako souhlas s platbou daní či jiných poplatků "pro obecné blaho". Tam je antipatie Čechů asi dána obcházením zákonů a podobnými nešvary. Charita je pak projevem osobní zodpovědnosti a angažovanosti a tu asi nelze očekávat plošně v celé společnosti. A opět - s lidmi a charakterem bouřilvých dvaceti let, kdy jsme procházeli pubertou, mnoho starších bouřlivým využitím všeho, co dříve nešlo, opět se mi zdá, že uplynula historicky příliš krátká doba, aby dozrála širší vrstva lidí do stavu, kdy chápají charitativní chování jako přirozenou součást jejich života mezi ostatními lidmi, ve společnosti.

    OdpovědětVymazat
  4. A čo si predstavujetě pod takým slovom levicový? Třeba jen při omezení na sloupky z E15...

    OdpovědětVymazat
  5. Anonymní4/2/09 20:14

    2JVJr Nejspíše věřící superioritě svých morálních soudů natolik, že nerozpakující se požadovat uspokojování cizích potřeb z cizích prostředků a ještě vydávající též za ctnost.

    OdpovědětVymazat
  6. 2Kamojedov: Děkuju, líp bych to nedefinoval. Souhlasím. Bez ironie.

    OdpovědětVymazat
  7. Ach tak: ano, příliš pozdě jsem nahlédl, že poměřován složenou daňovou kvótou skutečně text nezavdává nižádný důvod ke znepokojení, naopak.

    Zmátlo mě, že vágní apely, jak by se svět stal lepším místem, kdyby bohatí začali přerozdělovat své nadměrné kapacity dobrovolně z křesťanskosociálně-integristické interpretace osvíceného sebezájmu, jsou podle mé zkušenosti doménou bleeding hearts a nikoli sebesoucitnějších konzervativců.

    OdpovědětVymazat
  8. Člověk kolikrát ani neví, co napsal, dokud mu to někdo nevysvětlí. Pro případ revoluce si vás píšu oba, pánové. Sejdeme se v místnosti 101. Na diskusi o přerozdělování, vlastním a cizím budeme mít času dost.

    OdpovědětVymazat
  9. Anonymní6/2/09 11:21

    "Nejspíše věřící superioritě svých morálních soudů natolik, že nerozpakující se požadovat uspokojování cizích potřeb z cizích prostředků a ještě vydávající též za ctnost" - trochu kostrbaté, ale zato stručné a úderné pojmenování prvního ze dvou základních problémů státem vynucované solidarity.

    Tím druhým je to, kolik se toho v přerozdělovacím mechanismu "ztratí" cestou ke konečným příjemcům (schválně nepíšu potřebným, mezi něž třeba Čunek coby svého času příjemce sociálních dávek asi nepatřil:-) - jako OSVČ jsem si to zběžně spočítal u státního nemocenského "pojištění" (pozor - nezaměňovat se zdravotním, to je něco jiného) pojištění a dospěl k výsledku, že je to nejméně 50 %, ne-li více. Pročež jsem na tuto formu solidarity rezignoval (ještě, že alespoň to je legálně možné).

    A vůbec - nevíte někdo o nějaké čtivé sci-fi rozvíjející námět, co se stane, až technický pokrok umožní, aby společnost uživilo méně než 50 % práceschopné populace, a tito pracující pak budou v rámci demokracie zcela demokraticky přehlasováni zbytkem populace, trávícím život v barech, u televize a u herních konzolí a vychovávajícím další a další generace sobě podobných?

    OdpovědětVymazat
  10. Anonymní: krutý postřeh :) ale i ten o místnosti 101 od aKB. A tak i když žehrám na některé pro mě vzdálené názory, pan Charrington se někde za obrazovkou směje a u Chestnut Tree Cafe je zrovna pár volných míst u stolu.

    "When will you pay me?" say the bells of Old Bailey
    "When I grow rich", say the bells of Shoreditch
    "When will that be?" say the bells of Stepney
    "I do not know", says the great bell of Bow
    Here comes a candle to light you to bed
    And here comes a chopper to chop off your head!

    OdpovědětVymazat
  11. Půlka produkce Baen Books, kupříkladu; ale tam I go not.

    Popisu celkem (a anonymovu přání nepochybně) vyhovuje Atlas Shrugged Ayn Randové (česky je dostupný jen Zdroj, kde jsou příslušné myšlenky v ranější formě a nedotaženy za hranice všedního dne), ale o jeho čtivost se vedou spory :-)

    Tak si přečtěte Kornbluthovy Marching Morons, tam se sice nehlasuje, ale aspoň to je uznávaná klasika.

    OdpovědětVymazat
  12. Anonymní6/2/09 14:46

    Díky za odkaz na toho Kornblutha (dříve jsem to nečetl; takže až teď:-) a tip na Randovou.

    To Kornbluthem nastíněné "konečné řešení" je sice originální, leč na můj vkus přeci jen poněkud drsné...

    OdpovědětVymazat
  13. Tak to nevím, jak se vám bude líbit řešení Randové.

    OdpovědětVymazat