Zemřel člověk, kterého jsem si vážil.
Neznali jsme se a znali. Mluvili jsme spolu dvakrát, ale nejmíň stokrát jsme polemizovali na síti. Vždycky, bez jediné výjimky, jsem prohrál, protože on měl v těch sporech vždy pravdu. Měl víc znalostí, lépe argumentoval, byl prostě chytřejší. Patřil jsem mezi jeho oblíbené terče. Nevím, zda ho na mém psaní něco zajímalo jaksi seriózně, nebo zda jsem jen vhodně doplnil jeho sbírku exotů, do nichž se s potěšením sarkasticky trefoval. Nezáleží na tom, užitek jsem z toho měl tak jako tak. Naučil jsem se díky němu vyjadřovat se opatrněji, víc přemýšlet, než něco plácnu. Po čase jsem zjistil, že píšu s jeho stínem za zády. Jestli si to přečte, najde tam chybu? Legrační, on o tom samozřejmě neměl ani tušení. Naučil mě znovu pokoře, která se mi lety profesionálního psaní otupila. Jsem mu za to nesmírně vděčný.
Budu si Eduarda Ecka pamatovat pod jeho internetovým nom de guerre Modest Kamojedov.
Románový Modest Kam(n)ojedov, náměstek ředitele pro věci hospodářské Výzkumného ústavu čarodějnictví a kouzelnictví (VÚČAKO) je postava poměrně nesympatická. Těžko si však představit, že by si Eduard zvolil za pseudonym jméno některého z četných kladných hrdinů řečené knihy, bylo by to v rozporu s jeho důsledně ironickou a sebeironickou stylizací. Modest mu musel naprosto vyhovovat: přímočarý tvrďák, kterého se všechny pohádkové i nepohádkové bytosti bojí a jdou mu z cesty.
Z oné podivuhodné knížky, Pondělí začíná v sobotu od bratrů Strugackých, bych pro něj ovšem vybral dočista jinou postavu: Cristóbala Juntu. Kdo četl, ví.
Jiní ho jistě znali jinak, více a lépe. Já se o něm hodně napřemýšlel spíš na základě pocitů než faktů. Přesně to, co jemu by se nelíbilo. Byl velice přísný, pokud jde o metody poznání: věda, fakta, laboratorní deník, statistika. Tvrdá data. Tam, kde nejsou, mlčme. Zároveň byl praktikující katolík. Radil a pomáhal, mohu osobně dosvědčit. Chodil na ryby. Měl ženu a dvě děti. Byl špičkový telekomunikační odborník. Renesanční člověk; spousta lidí v jednom.
Internetový VÚČAKO včera zavřel dveře napořád. Průměrná inteligence a noblesa českého webu klesly. Pořád se mi tomu nechce věřit. Pořád čekám, že pod tento blogpost připíše komentář, v němž se mu šetrně vysměje a pak jeho obsah vyvrátí pomocí statistických dat, které jsem si já zapomněl vygooglovat. Kdepak. I ten nekrolog by si napsal líp.
Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm? Kazatel 3:22
14. února 2012
3. února 2012
Prostě se zeptejte, většinou to stačí
Většina z toho, co publikuji bez zprostředkovatele, je opatřena licencí Creative Commons typu BY-NC-ND. Smíte to přetiskovat, jak se vám zlíbí, smíte výňatky použít ve svých vlastních výtvorech. Musíte vždy uvést, že autorem jsem já a nesmíte to využít komerčně (bez mého souhlasu; kdykoli přijdete na to, jak se na něčem, co posílám do světa, dají vydělat peníze, určitě se mi ozvěte a domluvíme se). Když tyhle podmínky zachováte, není vaší povinností mi o svých záměrech říkat, souhlas máte udělen předem.
Když je vydavatelem někdo jiný než já, typicky u článku napsaného pro noviny, pak tohle neplatí. Takový text smíte bez omezení linkovat a citovat v rozumném rozsahu. (Nevím, co ještě je rozumný rozsah, vím, že celý text není rozumný rozsah.) Chcete-li víc, musíte se zeptat vydavatele. Můžete se samozřejmě zeptat i mě, ale můj názor není rozhodující. Na takové žádosti stereotypně odpovídám „Já proti tomu, že si otisknete celý můj článek, nic nemám, ale než to uděláte, musíte požádat vydavatele o souhlas. Obraťte se na ...“. Tím to pouštím z hlavy, dál to není moje starost.
Myslím, že kolem záležitosti s Pirátskými novinami udělali kluci z Lupy zbytečně velký rámus, ale pravdu mají. Zákonná práva vydavatele jsou jasná: na text mají práva Lidovky a na fotku Internet Info. Mně osobně to převzetí ani trochu nevadí, ale postoje a požadavky svých vydavatelů vždy respektuji.
Hlavní na tom ale je, že se stačilo zeptat. V Lidovkách i Internet Infu by, myslím, s použitím textu a fotky skoro určitě souhlasili. Potřebné kontakty lze snadno dohledat nebo jsem je mohl zprostředkovat já. Má mailová adresa je od hlavní stránky Google Search vzdálena jeden klik. Příště se prostě ozvěte a bude to mnohem příjemnější pro všechny. Jestli si piráti myslí, že kvůli žádosti o souhlas by byli jaksi méně piráty, pak je mohu ubezpečit, že ne.
Když je vydavatelem někdo jiný než já, typicky u článku napsaného pro noviny, pak tohle neplatí. Takový text smíte bez omezení linkovat a citovat v rozumném rozsahu. (Nevím, co ještě je rozumný rozsah, vím, že celý text není rozumný rozsah.) Chcete-li víc, musíte se zeptat vydavatele. Můžete se samozřejmě zeptat i mě, ale můj názor není rozhodující. Na takové žádosti stereotypně odpovídám „Já proti tomu, že si otisknete celý můj článek, nic nemám, ale než to uděláte, musíte požádat vydavatele o souhlas. Obraťte se na ...“. Tím to pouštím z hlavy, dál to není moje starost.
Myslím, že kolem záležitosti s Pirátskými novinami udělali kluci z Lupy zbytečně velký rámus, ale pravdu mají. Zákonná práva vydavatele jsou jasná: na text mají práva Lidovky a na fotku Internet Info. Mně osobně to převzetí ani trochu nevadí, ale postoje a požadavky svých vydavatelů vždy respektuji.
Hlavní na tom ale je, že se stačilo zeptat. V Lidovkách i Internet Infu by, myslím, s použitím textu a fotky skoro určitě souhlasili. Potřebné kontakty lze snadno dohledat nebo jsem je mohl zprostředkovat já. Má mailová adresa je od hlavní stránky Google Search vzdálena jeden klik. Příště se prostě ozvěte a bude to mnohem příjemnější pro všechny. Jestli si piráti myslí, že kvůli žádosti o souhlas by byli jaksi méně piráty, pak je mohu ubezpečit, že ne.
22. ledna 2012
432 faktoriál
Harshad alias Nivenovo číslo (jak správně česky? harshadické? určitě ne Harshadovo, neboť to není ten případ) je takové celé číslo, že je dělitelné svým ciferným součtem. Nejmenší netriviální Harshad číslo v desítkové soustavě je 12, protože je dělitelné součtem 1 + 2. Následuje 18, 20, 21... (Čísla od jedničky do devítky jsou Harshad automaticky, neboť jsou identické se svým ciferným součtem; desítka a její mocniny také automaticky, protože ciferný součet je 1.)
Pro ty, kdo si rádi hrají s čísly, to je zajímavé samo o sobě, ale proto to nepíšu. Jde mi o jinou věc. Vezměte si řadu faktoriálů:
1! = 1, 2! = 2, 3! = 6, 4! = 24, 5! = 120, 6! = 720, a tak dále.
Všechno to jsou Harshad čísla. A kdybyste v té řadě pokračovali, bude to tak stále. Ověřování by vás asi rychle přestalo bavit, už 30! je řádu 1032 a spolehlivě zjistit všechny jeho číslice s běžnými nástroji je obtížné. Podstatné ale je, že byli takoví, kdo nelenili. A tak se zjistilo, že ne všechny faktoriály jsou Harshad čísly. Nejmenší, kde to neplatí, je 432!, číslo řádu 10952.
Tolik ke spolehlivosti indukce a smyslu pochybnosti.
(Inspirace: Fifty na blogu Tylera Cowena.)
Pro ty, kdo si rádi hrají s čísly, to je zajímavé samo o sobě, ale proto to nepíšu. Jde mi o jinou věc. Vezměte si řadu faktoriálů:
1! = 1, 2! = 2, 3! = 6, 4! = 24, 5! = 120, 6! = 720, a tak dále.
Všechno to jsou Harshad čísla. A kdybyste v té řadě pokračovali, bude to tak stále. Ověřování by vás asi rychle přestalo bavit, už 30! je řádu 1032 a spolehlivě zjistit všechny jeho číslice s běžnými nástroji je obtížné. Podstatné ale je, že byli takoví, kdo nelenili. A tak se zjistilo, že ne všechny faktoriály jsou Harshad čísly. Nejmenší, kde to neplatí, je 432!, číslo řádu 10952.
Tolik ke spolehlivosti indukce a smyslu pochybnosti.
(Inspirace: Fifty na blogu Tylera Cowena.)
20. ledna 2012
Názorné vyučování
Je zkouškové období. To znamená, že chodbami se občas skoro nedá projít; blokují je dobře známé hloučky čekající na zkoušku. Šel jsem odkudsi kamsi a o hodinu později zpět. Složení skupiny, kterou jsem se proplétal, zůstalo téměř stejné. Hodinu, dvě, tři; čekají. Posedávají na zemi, protože židlí a laviček je málo. Vzdáleně to asociuje uprchlický tábor.
Dost nešťastný způsob, jak to dělat v jednadvacátém století, ne? Studenti by se přece měli na ústní zkoušku zapisovat na konkrétní čas. Přihlásím se na 11:15 a přijdu v 11:10, nečekám na chodbě od osmi ráno.
Drobný háček: školní informační systém ISIS tuhle funkci nemá.
Není to zásadní překážka. Dá se vyrobit například sdílená tabulka v Google Docs, do níž se studenti zapisují. Nebo stačí někam vyvěsit kus papíru. Jenže i tak málo práce navíc může být příliš mnoho.
Čímž se dostáváme k návrhu informačních systémů. Jejich fungování formuje každodenní realitu. Programátor, který by umožnil jednoduše a uživatelsky přívětivě rozdělit ústní zkoušku na šuplíčky s časy pro jednotlivce, by pomohl ušetřit spoustu času a nepříjemných pocitů. Když tři hodiny čekáte na chodbě, nenaladí vás to do nejlepší formy. Není to důstojné. Posiluje to v člověku pocit, že celá ta škola je pěkná šaškárna a učitelé nafoukanci.
A oni většinou nejsou. Jen nemají tu funkci v ISIS, která by je postrčila správným směrem. Stačí málo, abyste člověka přiměli dělat správné věci. Stačí ovšem ještě méně, aby je nedělal.
Budoucí architekti & analytici informačních systémů, kteří teď na VŠE studují, nechť pokládají průběh takto organizovaných ústních zkoušek za velmi užitečný praktický doplněk svého vzdělání.
Dost nešťastný způsob, jak to dělat v jednadvacátém století, ne? Studenti by se přece měli na ústní zkoušku zapisovat na konkrétní čas. Přihlásím se na 11:15 a přijdu v 11:10, nečekám na chodbě od osmi ráno.
Drobný háček: školní informační systém ISIS tuhle funkci nemá.
Není to zásadní překážka. Dá se vyrobit například sdílená tabulka v Google Docs, do níž se studenti zapisují. Nebo stačí někam vyvěsit kus papíru. Jenže i tak málo práce navíc může být příliš mnoho.
Čímž se dostáváme k návrhu informačních systémů. Jejich fungování formuje každodenní realitu. Programátor, který by umožnil jednoduše a uživatelsky přívětivě rozdělit ústní zkoušku na šuplíčky s časy pro jednotlivce, by pomohl ušetřit spoustu času a nepříjemných pocitů. Když tři hodiny čekáte na chodbě, nenaladí vás to do nejlepší formy. Není to důstojné. Posiluje to v člověku pocit, že celá ta škola je pěkná šaškárna a učitelé nafoukanci.
A oni většinou nejsou. Jen nemají tu funkci v ISIS, která by je postrčila správným směrem. Stačí málo, abyste člověka přiměli dělat správné věci. Stačí ovšem ještě méně, aby je nedělal.
Budoucí architekti & analytici informačních systémů, kteří teď na VŠE studují, nechť pokládají průběh takto organizovaných ústních zkoušek za velmi užitečný praktický doplněk svého vzdělání.
10. ledna 2012
p. f. 2012
Letos jsem rozeslal toto PF na tři písmena:
Mayové přestali tesat // mlž plstí trhl // monstrum políbilo tchána // maratónci přijeli tramvají // mnoho pichlavých trnů // malý pilný trouba // manažer polkl tabletu // Mařku Pradou trumfneš // mimořádně podivná továrna // mafie přetáčí tachometry // minou potopili trajekt // meze počítačové tomografie // mešita poblíž Teheránu // málo průhledný tendr // mrazivé peklo Titanu // mokré průsvitné tričko // modelky pijí Tuborg // mošt proudem tryská // mladá pružná těla // major přichystal trhavinu // milenka preferuje teplo // myši piští tence // melancholie panenských tajemství // mírný pokles tlaku // magie pevného topůrka // Marie podlehla tesaři // máme prázdné talíře // manželům puchří těsnění // mastíme pánev tukem // Microsoft pomlouvá tučňáky // modrý pardubický trolejbus // majetek přináší těžkosti // mravenců plné trenýrky // mumie pěti Tibeťanů // mim předvádí tuleně // macecha pěstuje tchoře // mangem poškodil telefon // Medveděv Putinovi tančí // monumentální pomník trpaslíka // masivně paralelní technologie // mečem přetni tepnu // měření pomocí tyče // morče potkalo tarbíka // montéra pomilovala třikrát // Maďar přepral Turka // miska přezrálých třešní // můžeme pojíst telecího // měsíční pravidelné trápení // muslimka půvabných tvarů // mužně přijmout trest // Mendělejevova periodická tabulka // matrace proležená tlouštíkem // Mongolové potřebují tlumočníka // maniak pracuje tvrdě // marihuanu pěstujeme tamhle // motorová pila tíží // minutový přehled tisku // mikcí přemohla tabu // mámení potrhlého topologa // máslo pašují trollové // makrela pamatuje trias // Mže Plzní teče // mží před Tachovem // mitochondrie pradávných tvorů // mloci připlují tiše // musíš projít tmou
Mayové přestali tesat // mlž plstí trhl // monstrum políbilo tchána // maratónci přijeli tramvají // mnoho pichlavých trnů // malý pilný trouba // manažer polkl tabletu // Mařku Pradou trumfneš // mimořádně podivná továrna // mafie přetáčí tachometry // minou potopili trajekt // meze počítačové tomografie // mešita poblíž Teheránu // málo průhledný tendr // mrazivé peklo Titanu // mokré průsvitné tričko // modelky pijí Tuborg // mošt proudem tryská // mladá pružná těla // major přichystal trhavinu // milenka preferuje teplo // myši piští tence // melancholie panenských tajemství // mírný pokles tlaku // magie pevného topůrka // Marie podlehla tesaři // máme prázdné talíře // manželům puchří těsnění // mastíme pánev tukem // Microsoft pomlouvá tučňáky // modrý pardubický trolejbus // majetek přináší těžkosti // mravenců plné trenýrky // mumie pěti Tibeťanů // mim předvádí tuleně // macecha pěstuje tchoře // mangem poškodil telefon // Medveděv Putinovi tančí // monumentální pomník trpaslíka // masivně paralelní technologie // mečem přetni tepnu // měření pomocí tyče // morče potkalo tarbíka // montéra pomilovala třikrát // Maďar přepral Turka // miska přezrálých třešní // můžeme pojíst telecího // měsíční pravidelné trápení // muslimka půvabných tvarů // mužně přijmout trest // Mendělejevova periodická tabulka // matrace proležená tlouštíkem // Mongolové potřebují tlumočníka // maniak pracuje tvrdě // marihuanu pěstujeme tamhle // motorová pila tíží // minutový přehled tisku // mikcí přemohla tabu // mámení potrhlého topologa // máslo pašují trollové // makrela pamatuje trias // Mže Plzní teče // mží před Tachovem // mitochondrie pradávných tvorů // mloci připlují tiše // musíš projít tmou
- p. f. 2011
- všechna starší p. f. (až do roku 2005, kdy jsem tenhle zrádný nápad dostal)
7. ledna 2012
Co máme číst?, zeptali se
Jeden dluh: začátkem prosince jsem měl jakýsi seminář v Dětské televizi Liberec (což je mimochodem velmi sympatická záležitost udržovaná v chodu dobrovolnickým nadšením). Dostal jsem tam otázku: co kvalitního máme číst na webu?
Na to se samozřejmě dá odpovědět, že se na to nedá odpovědět. Záleží přece na tom, co kdo hledá, oč se zajímá, co potřebuje znát. Jenže já slíbil, že si to rozmyslím a něco poradím. Jediný způsob, jak se to dá udělat, je rezignovat na objektivitu. Což jsem učinil a pak už to šlo. Zde je tedy velmi neúplný seznam toho, co bych poradil komukoli, kdo má chuť řídit se zrovna mým názorem.
Jde o „začátečnický“ výběr, užitečný hlavně tomu, kdo se teprve začíná orientovat. Po několika letech budete mít nějaký podobný seznam sami, jistě se od mého bude lišit.
Zpravodajství a komentáře - ČR
Zpravodajství a komentáře - svět
Internet, počítače, média a podnikání v této oblasti
(A spolu s nimi další, kteří ale moc nepíšou, spíš přednášejí, učí, vystupují na sociálních sítích...)
Zajímavé názorové blogy
Tady se nedá jednoduše napsat, „o čem“ to je: über Gott und die Welt, jak by řekl Němec, tedy o všem a čemkoli.
Inspirace, přemýšlení, zábava
Na to se samozřejmě dá odpovědět, že se na to nedá odpovědět. Záleží přece na tom, co kdo hledá, oč se zajímá, co potřebuje znát. Jenže já slíbil, že si to rozmyslím a něco poradím. Jediný způsob, jak se to dá udělat, je rezignovat na objektivitu. Což jsem učinil a pak už to šlo. Zde je tedy velmi neúplný seznam toho, co bych poradil komukoli, kdo má chuť řídit se zrovna mým názorem.
Jde o „začátečnický“ výběr, užitečný hlavně tomu, kdo se teprve začíná orientovat. Po několika letech budete mít nějaký podobný seznam sami, jistě se od mého bude lišit.
Zpravodajství a komentáře - ČR
- Česká pozice; promyšlené komentáře a často také původní investigativní žurnalistika. Server založila skupina novinářů, kteří se odtrhli z týdeníku Euro, v čele stojí jeden z velkých mágů české mediální scény István Lékó.
- Deník Referendum; vyhraněně levicové komentáře, špička intelektuální levice u nás, samozřejmě poněkud salónní.
- České noviny; vydává ČTK, takže dost střízlivé, uměřené, věcné. Milý rozdíl proti bezděčným bulvárům, které na internetu produkují některé velké deníky.
- E15; stručné a velmi relevantní ekonomické a politické zpravodajství, trocha komentářů.
- iVysílání; videoarchiv České televize, živé vysílání ČT 24.
- Český rozhlas; pěkně udělaný zpravodajský web a moderní audiopřehrávač všech stanic Českého rozhlasu.
- FS Final Word; denně jeden krátký komentář k aktuálnímu dění v ČR, v angličtině. Píše pražský Američan Erik Best.
Zpravodajství a komentáře - svět
- BBC World; pořád ještě, řekl bych, nejlepší žurnalistika na světě.
- CNN;
- Al-Jazeera; výborný zdroj nejen o arabském světě, ale o všem, co není USA & Evropa.
- The Guardian; mírně levicové britské noviny, pěkná ukázka toho, jak má vypadat digitální podoba deníku.
- The Weekly Standard; přesně ten druh inteligentního konzervativního týdeníku, který chybí u nás.
- Slate; úspěšný experiment z dob internetové bubliny, čistě webový zpravodajský magazín, takový Time jednadvacátého století...
- Salon; ...a jeho hlavní konkurence.
- F.A.Z.; nejlepší noviny, čtete-li německy.
- Neue Zürcher Zeitung; totéž.
Internet, počítače, média a podnikání v této oblasti
- GigaOM; moje nejoblíbenější zpravodajství z internetového světa, střízlivý pohled.
- Wired; výborný časopis s velice obsáhlým webem, nejlepší je vybrat si jen některé sekce (třeba hry, hudba, software, věda...) a sledovat je přes RSS.
- Engadget; všechny nové technické hračky, recenze.
- TechCrunch; dění na internetu pro podnikatele a geeky. U nás začal nedávno Petr Král vydávat komentovaný výběr z TechCrunch pod názvem Drkot.cz.
- O'Reilly Radar; technologické trendy.
- Lupa; zaběhnutý český server o internetu, podnikání a technologiích.
- Médiář; dobré zpravodajství i drby ze světa českých médií, jak internetových, tak klasických.
- Seth Godin; marketingový guru, publicista.
- Clay Shirky; odborník na nová média, sociální sítě a crowdsourcing.
- Paul Graham; zakladatel startupového akcelerátoru Y Combinator, vývojář, investor a manažer.
- Joel Spolsky; vývojář, teoretik a praktik programování, podnikatel.
- Scott Berkun; komentátor, publicista, autor několika výborných knih.
(A spolu s nimi další, kteří ale moc nepíšou, spíš přednášejí, učí, vystupují na sociálních sítích...)
Zajímavé názorové blogy
Tady se nedá jednoduše napsat, „o čem“ to je: über Gott und die Welt, jak by řekl Němec, tedy o všem a čemkoli.
Inspirace, přemýšlení, zábava
- TED; TED je dnes velká skupina konferencí probíhajících po celém světě na rozmanitá témata se společným podtitulem Ideas Worth Spreading. Stovky brilantních přednášek, které na webu TED najdete, vám mohou sloužit jako průvodce vším, co vám neřekli ve škole. Některé obsahují i české titulky.
- longform.org; výběr dlouhých článků - kvalitního čtení z různých zdrojů na nejrůznější témata.
- xkcd; komiks pro übergeeky, chytrý, veselý a smutný. Píše Randall Munroe. Kultovní záležitost.
- Dilbert; taky kultovní záležitost, ale pro jinou generaci formovanou jinými životními zkušenostmi - pro národ žijící v open space. Píše Scott Adams.
- Saturday Morning Breakfast Cereal; komiks hlavně o vědě, sexu a... vědě. Píše skvělý Zach Weiner.
- Cuketka alias Martin Kuciel, člověk, který naučil českou internetovou generaci vařit, mlsat a rozumět jídlu.
- El Souk alias Michal Hromas, kuchař, kterým bych v povědomí národa rád nahradil jak Babicu, tak Pohlreicha.
- iLiteratura; recenze knížek a ukázky z nich, záběr pokrývá velkou část beletrie vydané v ČR. Obětavě provozuje překladatelka Jovanka Šotolová.
- AllMusic; obrovská encyklopedie pop i váž hudby.
- Pitchfork; recenze hudby pro náročného posluchače.
- Viceland; hustý! :)
2. ledna 2012
TBN a já: malá změna
Dva roky jsem působil ve společnosti Internet Info jako tzv. programový ředitel Tuesday Business Network. Včera jsem tuto vizitku odložil a nadále jsem zase jen a dočista na volné noze. A gun for hire.
Z vnějšího pohledu to mnoho neznamená. Na akcích TBN i na některých jiných podnicích pořádaných firmou Internet Info mě nadále budete vídat jako moderátora nebo aspoň jako návštěvníka, podle toho, jak se to kdy tematicky a časově sejde. Nadále budu také mluvit do obsahu chystaných konferencí. Jen se už nebudu podílet na žádných organizačních záležitostech, což věci bezpochyby prospěje :)
Byla to dobrá zkušenost, poznal jsem zevnitř pozoruhodnou firmu, seznámil jsem se s několika prima lidmi a bude mi potěšením s nimi pracovat nadále.
Z vnějšího pohledu to mnoho neznamená. Na akcích TBN i na některých jiných podnicích pořádaných firmou Internet Info mě nadále budete vídat jako moderátora nebo aspoň jako návštěvníka, podle toho, jak se to kdy tematicky a časově sejde. Nadále budu také mluvit do obsahu chystaných konferencí. Jen se už nebudu podílet na žádných organizačních záležitostech, což věci bezpochyby prospěje :)
Byla to dobrá zkušenost, poznal jsem zevnitř pozoruhodnou firmu, seznámil jsem se s několika prima lidmi a bude mi potěšením s nimi pracovat nadále.
31. prosince 2011
Proč mám dva blogy? (a tak podobně)
K začátku nového roku jsem udělal trochu pořádek ve svých online aktivitách. Vedle tohoto blogu Idées fixes jsem spustil nový, který se jmenuje Doporučená denní dávka.
Doporučená denní dávka je tím, čemu se říká curated content. Skládá se tedy ze stručně komentovaných a co nejlépe otagovaných odkazů na zajímavé články a obrázky. Obsahové zaměření se těžko popisuje; prostě jsem se pokusil ze svých roztěkaných zájmů udělat přednost a podělit se s těmi, kdo na tom jsou podobně. Hi-tech, geekoviny, věda, příroda, fotky, hudba. Sociologie, média, matematika, budoucnost. A tak. Curated content vychází z názoru (který velmi silně sdílím), že automatické filtry informací jsou sice dobré, ale živé jsou lepší.
K čemu dva blogy? První rozdíl jsem už popsal: liší se typem obsahu. Idées fixes ponechávám pro své autorské texty a úvahy. Možná se vám nelíbí, jak píšu, ale přesto vás zaujme, jaké články a informace vybírám v Doporučené denní dávce. Možná na tom budete právě opačně. Rozhodně chci, abyste měli na výběr.
Dále jde o frekvenci příspěvků. DDD bude mít několik nových příspěvků denně. Idées fixes spíš několik měsíčně (pokud se zas trochu rozepíšu). Blog s velkou frekvencí novinek se čte jiným způsobem než ten klasický. Doporučenou denní dávku si můžete také dát do RSS čtečky, ale možná najdete jiný způsob čtení, který vám bude vyhovovat více. Třeba se na ni budete chtít jen občas podívat. Třeba se rozhodnete sledovat pomocí labelů jen část obsahu — například technologie. Pro curated content také existují specializované aplikace pro mobily a tablety. Ke čtení DDD mohu doporučit především Flipboard (iOS) a Google Currents (iOS a Android).
A konečně: Doporučená denní dávka je okrajovou součástí většího projektu, který spustím během prvního čtvrtletí 2012. Věc, na kterou mlhavě myslím už několik let, dostala konečně pevné obrysy a brzy ji nabídnu zákazníkům. Už se klepu nadšením a napětím, ale ještě nic neřeknu.
Kromě obou blogů ještě používám další online nástroje. Mou primární sociální sítí je Twitter (to znamená, že víceméně pořád sleduji, co se tam děje), jako sekundární budu používat už jen Google+ (to znamená, že se tam občas podívám, občas něco připíšu, ale je to doplňková a rekreační aktivita). Účet na Facebooku sice neruším, ale nebudu ho nadále používat, ledaže by se tam začalo dít něco velmi zajímavého (nemyslím, že je chytré říkat, že už nikdy více a tak). Na Twitteru mám vedle osobního účtu @petrkou ještě účet @4IT460 pro komunikaci se svými studenty na VŠE a (napříště už jen anglicky psaný) účet @IT_Czech (jehož činnost co nevidět obnovím).
Vedle toho mám značně zanedbanou osobní stránku, kde by se měly všechny tyto aktivity sbíhat. Musím ji dát do pořádku, což je také úkol pro první čtvrtletí. V tuto chvíli to není ani tak stránka jako spíš kovářova kobyla. Více využívat budu svůj účet na Slideshare. Stále ještě mě zajímá Quora a Instagram.
Během let jsem vyzkoušel mnoho dalších nástrojů (a budu v tom pokračovat). Vede mě k tomu profesionální i osobní zájem. Z některých se vyklubaly blbiny. Jiné jsou fajn, ale už je nepotřebuju, nezaujaly mě, nemám na ně čas. Jestli jste se přihlásili ke sledování některého z mých účtů, jenž se teď jeví jako mrtvý, pak je velmi pravděpodobné, že skutečně mrtvý je. Časem ho smažu. Na webu to je dnes asi stále běžnější způsob, jak věci fungují — mrtvých říčních ramen zanesených ulámanými mrtvými větvemi tam je až až. Zajímavější je samozřejmě, kde to naplno žije a proudí.
A ještě při té příležitosti: pěkný nový rok 2012!
Doporučená denní dávka je tím, čemu se říká curated content. Skládá se tedy ze stručně komentovaných a co nejlépe otagovaných odkazů na zajímavé články a obrázky. Obsahové zaměření se těžko popisuje; prostě jsem se pokusil ze svých roztěkaných zájmů udělat přednost a podělit se s těmi, kdo na tom jsou podobně. Hi-tech, geekoviny, věda, příroda, fotky, hudba. Sociologie, média, matematika, budoucnost. A tak. Curated content vychází z názoru (který velmi silně sdílím), že automatické filtry informací jsou sice dobré, ale živé jsou lepší.
K čemu dva blogy? První rozdíl jsem už popsal: liší se typem obsahu. Idées fixes ponechávám pro své autorské texty a úvahy. Možná se vám nelíbí, jak píšu, ale přesto vás zaujme, jaké články a informace vybírám v Doporučené denní dávce. Možná na tom budete právě opačně. Rozhodně chci, abyste měli na výběr.
Dále jde o frekvenci příspěvků. DDD bude mít několik nových příspěvků denně. Idées fixes spíš několik měsíčně (pokud se zas trochu rozepíšu). Blog s velkou frekvencí novinek se čte jiným způsobem než ten klasický. Doporučenou denní dávku si můžete také dát do RSS čtečky, ale možná najdete jiný způsob čtení, který vám bude vyhovovat více. Třeba se na ni budete chtít jen občas podívat. Třeba se rozhodnete sledovat pomocí labelů jen část obsahu — například technologie. Pro curated content také existují specializované aplikace pro mobily a tablety. Ke čtení DDD mohu doporučit především Flipboard (iOS) a Google Currents (iOS a Android).
A konečně: Doporučená denní dávka je okrajovou součástí většího projektu, který spustím během prvního čtvrtletí 2012. Věc, na kterou mlhavě myslím už několik let, dostala konečně pevné obrysy a brzy ji nabídnu zákazníkům. Už se klepu nadšením a napětím, ale ještě nic neřeknu.
Kromě obou blogů ještě používám další online nástroje. Mou primární sociální sítí je Twitter (to znamená, že víceméně pořád sleduji, co se tam děje), jako sekundární budu používat už jen Google+ (to znamená, že se tam občas podívám, občas něco připíšu, ale je to doplňková a rekreační aktivita). Účet na Facebooku sice neruším, ale nebudu ho nadále používat, ledaže by se tam začalo dít něco velmi zajímavého (nemyslím, že je chytré říkat, že už nikdy více a tak). Na Twitteru mám vedle osobního účtu @petrkou ještě účet @4IT460 pro komunikaci se svými studenty na VŠE a (napříště už jen anglicky psaný) účet @IT_Czech (jehož činnost co nevidět obnovím).
Vedle toho mám značně zanedbanou osobní stránku, kde by se měly všechny tyto aktivity sbíhat. Musím ji dát do pořádku, což je také úkol pro první čtvrtletí. V tuto chvíli to není ani tak stránka jako spíš kovářova kobyla. Více využívat budu svůj účet na Slideshare. Stále ještě mě zajímá Quora a Instagram.
Během let jsem vyzkoušel mnoho dalších nástrojů (a budu v tom pokračovat). Vede mě k tomu profesionální i osobní zájem. Z některých se vyklubaly blbiny. Jiné jsou fajn, ale už je nepotřebuju, nezaujaly mě, nemám na ně čas. Jestli jste se přihlásili ke sledování některého z mých účtů, jenž se teď jeví jako mrtvý, pak je velmi pravděpodobné, že skutečně mrtvý je. Časem ho smažu. Na webu to je dnes asi stále běžnější způsob, jak věci fungují — mrtvých říčních ramen zanesených ulámanými mrtvými větvemi tam je až až. Zajímavější je samozřejmě, kde to naplno žije a proudí.
A ještě při té příležitosti: pěkný nový rok 2012!
15. prosince 2011
Evropa. Několik poznámek.
Vidím to takhle: už nejde jen o euro a koneckonců ani o samotnou EU ne. Jde o Evropu; a víc o její politickou než hospodářskou budoucnost.
Společný záchranný plán z německo-francouzské dílny, ať budou jeho detaily vypadat jakkoli, má jasný cíl: rozložit riziko, zodpovědnost a (ano) pravděpodobné ztráty na celou sedmadvacítku. Neřeší, kdo je vinen. Řeší, kdo by byl postižen.
Což je samozřejmě celá Evropa. Nemůžete nechat zkrachovat (a bohužel ani vyjmout z eurozóny - představa finančních transferů předcházejících znovuzavedení drachmy či liry je monumentální) jednu zemi (dokonce ani to malé a okrajové Řecko ne) a nezpůsobit vážné škody mimo ni. Bankrot se přes věřitelské banky přelije do dalších zemí, vyvolá paniku, ohrozí úspory obyvatel, zvedne úrokovou míru, zpomalí reálnou ekonomiku (která už další rány taky opravdu nepotřebuje). Politické důsledky: levý i pravý extrémismus, nacionalismus, izolacionismus. Hospodářské důsledky v druhém kole: špatné. Spirála.
Leckdo by asi vnímal izolaci jako změnu k lepšímu. Aspoň do té doby, dokud by se víc podobala světu písní Daniela Landy než hospodářskému úpadku.
Cokoli se stane v EU, stane se u nás. Nezáleží na tom, zda máme euro nebo ne, nezáleží na tom, jak moc dává vláda od problémů €/EU ruce pryč. S Evropou nás nesvazuje volba, ale realita. Zde není Švédsko. Jsme malá země, strukturou ekonomiky orientovaná na export. Obchodními partnery, jejichž koupěschopnost rozhoduje o naší prosperitě, jsou na prvním místě Německo a Slovensko. Rozhodující české banky patří bankám z Francie, Itálie, Belgie a Rakouska. Největší český exportér je součástí německého koncernu.
Ještě jednou: Záchranný plán neřeší, kdo je krizovou situací vinen, řeší, kdo by jí byl postižen. Snaží se minimalizovat škodu. Zaplatí ji ti, kdo mají na její minimalizaci zájem.
Je to spravedlivé? Zdá se, že ne. Bylo spravedlivé, aby Německo po versaillské konferenci platilo těch 269 miliard marek ve zlatě? Tehdy se zdálo, že ano.
Historická zkušenost říká, že o snažit se o spravedlnost v podobných případech k ničemu nevede - leda k maléru. Kdo je vinen řeckým (italským, irským...) dluhem? Jejich vlády a parlamenty třicet let dozadu? Lid, který je volil? Příjemci sociálních výhod? Bankéři po celém světě, kteří půjčovali jako diví (a pak s balíčky půjček hráli Černého Petra), ač mohli a měli vědět (a od jisté doby nepopiratelně věděli), kam to povede? Jak jim tu vinu rozdělíte? A i kdyby, k čemu to bude? Dostanete z někoho z nich trochu těch peněz zpátky? Když řeknete „morální hazard“, máte samozřejmě pravdu. Rozmyslete si ale dobře, co pak řeknete dál, chcete-li navrhnout něco prakticky uskutečnitelného.
Česká vláda se teď asi pokusí o jiný morální hazard: nedat ani korunu a přesto profitovat, jestli záchranný plán uspěje. Tahle taktika černého pasažéra může být nakonec úspěšná. Trochu se obávám, že od nás stejně už nikdo v EU nic jiného nečeká.
Hlavní slabinou záchranného plánu je to, že vlastně neexistuje. Má podobu politického prohlášení, ale žádný mechanismus, žádné detaily. Bude MMF sloužit jen jako poštovní schránka? Jaké podmínky, jaké záruky, čím je pomoc podmíněna, co musí příjemce pomoci splnit? Chytrá česká vláda by se snažila ten mechanismus vytvářet s ostatními, vložit do něj co nejvíc svého, nápady, pojistky.
Je velká škoda, že v téhle obtížné situaci má EU tak průměrné vůdce a neakceschopné byzantinské úřednictvo. Stejně tak je škoda, že v ČR máme zrovna teď nejhorší vládu své historie. (Hodnotím její výkony, ne politickou orientaci, která je mi ostatně nejasná - neschopnost našeho sboru ministrů dávno vymazala dělicí čáru mezi levicí a pravicí.) Přesto: mají teď životní šanci ukázat, co v nich je. Sarkozy, Merkelová i Nečas. Tak či onak, místo v učebnicích mají jisté, jde už jen o ta adjektiva.
Každý z nás má své postoje a své stupnice hodnot. Členství ČR v EU (stejně jako v NATO) je pro mne hlavním politickým úspěchem nejnovějších českých dějin. EU a (v menší míře i) euro pokládám za projekty, které přinesly Evropě mnohem víc dobrého než špatného. Dluhová krize není důsledkem existence těchto dvou institucí, je událostí, která by nastala s EU i bez ní. Nová je jen možnost řešit ji formou spolupráce v rámci kontinentu (nikoli tedy například válkou). Odlišné názory nemám nikomu za zlé, jen mi občas připadají povrchní - když se opírají o kuchyňskou ekonomii (hospodaření státu jako hospodaření rodiny), když ignorují, že ČR je čistým příjemcem finančních transferů z rozpočtu EU apod.
Problém je v tom, že u nás nikdy neproběhla skutečná společenská diskuse na téma místa a ambicí ČR v Evropě - konfrontace kvalifikovaných názorů obou stran ve veřejném prostoru. Kromě zastánců jedné či druhé krajní polohy se k tomu vlastně nikdy nikdo neměl chuť vyjadřovat. V obecném povědomí tak jsou postoje „profesionálních Evropanů“, lidí spjatých s EU kariérně. A proti nim postoj Hradu. Oboje je nutno brát s velkou rezervou, většina lidí však nic jiného nezná. Za sedm let členství jsme se povětšinou naučili jen skloňovat Brusel podle vzoru prdel. Obávám se, že teď to je málo.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)