A čo teraz? Ísť ďalej.

Bývaly časy, kdy jsem měl chuť napsat taky něco jako:

I gave up two years of my life writing about gadgets for this site. Waking up every morning at 5 AM, chewing up press releases to find the rare morsel of legitimate information, chasing down "hot tips" that ended up being photochops of iPods with reflections of genitals in the touchscreens. Oh, and the worst: fielding emails from PR parasites eager to suck away precious time in a half-hour phone meeting while the Senior Vice-President of Smoke Blowing tells me about how his company's software—based on an idea cribbed from Google—is going to change the way I look at something I didn't care about in the first place. (Inevitably, "forever.")

Jenže jsem to neuměl, neměl odvahu, bůhvíco. Víte, co je nejhorší? Teď už ani nemám tu chuť. Vjso rovno und alles ist schon egal. Ale přečtěte si to celé, stojí to za to. Jednak je to pravda, jednak je to hezká ukázka, co dělá práce technologického žurnalisty s duševní rovnováhou, integritou osobnosti a tak vůbec.

Směr Praha

Konečně se začíná mluvit jasně:

Общественное мнение в Польше и Чехии разделилось, и перспектива оказаться под прицелом российских ракет может оказаться дополнительным аргументом против военного сотрудничества с США.

A to je BBC. Něco vlastenečtějšího na .ru nemám náladu hledat. Minulý čas ovšem není na místě: ještě se nerozdělilo, teprve se rozdělí. Místní specialisté na rozdělování veřejného mínění na tom už pracují. Tak či onak, vypadá to, že nepříjemné povinnosti zaujmout jasné stanovisko se už slušný člověk nevyhne.

Mravní ohrožení dětí, právní ohrožení dospělých

Tohle je zajímavé:

Podle listu The New York Times paní učitelka Amerová čelí před soudem obvinění z mravního ohrožení dětí a může si "odnést" až 40 let ve vězení. (...) V říjnu roku 2004 poprosila svoji kolegyni, zda by z jejího počítače nemohla odeslat email svému manželovi. Nejdříve si ale odskočila na toaletu. Když se vrátila, její kolegyně u počítače nebyla, zato se kolem obrazovky utvořil chumel dvanáctiletých studentů, kteří si prohlíželi internetové stránky (údajně o účesech). Julie Amerová se pokusila stránku uzavřít, nicméně najednou se objevilo velké množství pop-up oken s pornografickým obsahem. Hambaté obrázky se pak na obrazovce objevovaly celý den, paní učitelka později prohlásila, že v počítačích trochu plave.

Článek v NYT bude za pár dní možná obtížně dostupný, ale lepší popis i rozbor případu má stejně The Register a odkazů na webu je spousta. Odpusťme si - jakkoli platnou - úvahu o bizarním americkém právním systému, jakož i řečnické otázky, zda se Amerika definitivně zbláznila. Jiný kraj, jiný mrav; víceméně podobné věci se budou stávat stále častěji i u nás a tím vyvstává závažná otázka odpovědnosti. Kde lze oprávněně argumentovat vlastní neznalostí a kde ne? Kdo má být potrestán (když už právní řád vyžaduje trest) - učitelka, její nadřízení, správce IT, dodavatel softwaru, provozovatel porna, ISP? Nikdo? Všichni? Až se do toho pustí český právní systém, shledáme, že je stejně bizarní jako americký. A navíc úplatnější.

Bill, Gorby a Perm

A znáte tu, jak píše Michail Gorbačov Billu Gatesovi? - Zní to opravdu jako začátek anekdoty, ale jde o aktuální příběh. Bývalý sovětský prezident se před několika dny obrátil otevřeným dopisem na předsedu představenstva Microsoftu. Žádá ho, aby prokuratura permské oblasti přestala stíhat středoškolského učitele Aleksandra Ponosova – a už to zase vypadá jako anekdota! Co má nejbohatší muž světa společného s učitelem z Uralu? Inu, něco přece ano: Windows. Ponosov používal při výuce nelegální kopie, do školy přišla policie, prokurátor sečetl škodu na deset tisíc dolarů a Ponosov má jít do vězení. Tomu chce Gorby zabránit. Kuriózně se neobrací na ruské orgány, ale na Billa, neboť předpokládá, že policii do školy vyslal právě Microsoft. Možná to tak je, možná ne - nejbizarnější je sám fakt, že se někdo namáhá stíhat jednoho učitele v zemi, kde se pirátské kopie Windows prodávají na každém tržišti a podle odhadů mezinárodní organizace BSA (placené převážně Microsoftem) se používají nejméně na čtyřech pětinách všech PC. Jestli Gates pomůže vytáhnout Ponosova z basy, založí pozoruhodný precedens: téhož se budou dožadovat tisíce jiných na Východě i Západě. Gates sice provozuje největší charitu na světě, ale ta se jmenuje Nadace Melindy a Billa Gatesových, nikoli Microsoft. Ponosov měl své žáky raději učit Linux.

(Vyšlo v Ekonomu 8. 2. Ještě jsem tam chtěl nějak zamontovat tu Bukurešť, ale nezbylo místo.)

Trest za naivitu

Když byl Vladimír Mlynář ministrem, měl jednu vlastnost, kterou se nápadně lišil od většiny českých politiků: mluvil bez vytáček. Na položenou otázku vždy odpověděl, i když byla nepříjemná. Nemlžil, neuhýbal. Jistě za to trochu může jeho předchozí novinářská zkušenost. Rozplizlých řečí vyslechl hodně a patrně na ně byl alergický jako my všichni, lid obecný. Ale to by nestačilo. Je to koneckonců jednodušší: mluvil a jednal tak, jak má mluvit a jednat čestný člověk. Předstírat něco takového po delší dobu je prakticky nemožné, ergo Mlynář čestným mužem skutečně je. – Taková argumentace má ovšem nulovou praktickou hodnotu. Zdání může klamat, čestný člověk může pochybit. Ale zdravý rozum a především znalost faktů o případu Testcom servis – a ta jsou dostupná snadno - říká, že pět a půl roku vězení je zcela absurdní trest. Vladimír Mlynář se provinil především naivitou. Postupoval přímočaře, tak jako přímočaře mluvil, což byla chyba. V minovém poli se rovně a se vztyčenou hlavou chodit nedá. Odvolací soud téměř jistě zkoriguje předchozí rozsudek, přesto Mlynář bez ztrát různého druhu nevyvázne. Jeho případ je varováním pro mnohé: jasně ukazuje, jak dopadne v politice ten, kdo má víc cti a hrdosti než taktiky a zákulisních dovedností.

(Vyšlo v Ekonomu 1. 2. O čí naivitě to tady píšu, o Mlynářově nebo o své? Nejsme žádní kamarádi, vlastně se moc neznáme. Vždycky jsem si ho vážil, ale vždycky mezi námi byl tak asymetrický vztah, taková vzdálenost, že o tom ani nebylo kde a jak a proč mluvit. Chápu výhrady mnohých lidí z IT byznysu proti Mlynářově působení na MICR, ale ať by tam byl kdokoli, stejně by se nezavděčil. Tenhle ministr se to aspoň všechno snažil dělat průhledně, viditelně. Taky mu teď neláme vaz nějaké spiknutí finančních a politických žraloků, ale jeden ukřivděný bývalý zaměstnanec a jedna soudkyně s názorem hodně odlišným od většiny ostatních právníků.)

Asymetrie

Číňané raketou sestřelili z oběžné dráhy ve výšce 865 kilometrů svou vlastní vysloužilou meteorologickou družicí. Západ jednak protestuje proti demonstraci vojenské síly, jednak ubezpečuje své občany, že vlastně o nic nejde, protože použitá technologie je zastaralá. Američani i Rusové dovedli stejný trik už před dvaceti lety. Ty dva pohledy jdou špatně dohromady, přesto jsou oba platné. Méně dokonalá technologie může být při konfliktu paradoxně výhodou: odborníci tomu říkají asymetrická válka. Typickým příkladem je láhev s benzínem hozená na tank; nebo boj v džungli, kde brzy navlhne běžná elektronika. Nebo primitivní, ale nezničitelný kalašnikov. Sestřelování satelitů „jako když se hodí kamenem“ do této kategorie patří. Rub asymetrie ovšem spočívá v tom, že slabší se stane silnějším jen v příznivých a spíše výjimečných podmínkách. Tank v úzké městské ulici lze zastavit Molotovovým koktejlem; když to týž partyzán zkusí na volném prostranství, je to poslední, co v životě udělá. I v asymetrické válce nakonec zvítězí hrubá síla, musí však vynaložit velké prostředky. Do skutečného nebezpečí se Západ dostane jen tehdy, pokud ve srovnání s jinou vojenskou velmocí relativně zchudne. Tento posun rovnováhy už probíhá. Jednou překročí bezpečný bod.

(Vyšlo v Ekonomu 25. 1. Dolary a zbraně je třeba sečítat v tomtéž sloupci.)

Eschatologie pro ZŠ, .nl verze

Někdy člověk pocítí doslova, co znamená fráze "nad tím mi zůstal rozum stát":

Školáci vyrobili v dílnách umírající učitelce rakev (...) Žákům prý výroba rakve nikterak nevadí, naopak. Pokud na ní zrovna nepracují, tak si hrají v jejím vnitřku a předstírají, že jsou v ponorce. Eri Van den Biggelaarová to jen sleduje a musí se tomu prý smát. Je ráda, že se s tím děti vyrovnávají tímto způsobem. Na stavbě rakve se podíleli i její vlastní potomci, kteří školu navštěvují.

Je to správné, nebo je to příšerné? Namouduši nevím, mám silný pocit nějaké nepojmenovatelné třetí možnosti a je mi smutno.

Bloguj pomalu

No vida:

“Thou shall post every day” is the most fundamental and most well known principle of blogging. Every new blogger is warned about “the” ultimate rule and is confronted with the pressure of a day going by with no new post. (...) You cannot be successful if you do not go by the rule, right? RIGHT?
Wrong. Daily posts are a legacy of a web 1.0 mindset and early web 2.0 days (meaning 12 months ago!). The pressure around posting frequency will ultimately become a significant barrier to the maturity of blogging. Here are 10 reasons why.

Neustrňme tedy v loňském majndsetu a pojďme s dobou... ani jsem netušil, jak jsem moderní! Odkaz mi poslal Štefan Vadocz, asi ví proč. (A teraz by si fakt ale už aj ty mal niečo napísať, čo povieš, Emsi? - Konec hlášení ve slovenském jazyce.)

Veselo v Bukurešti

Tohle je dobrý! Rumunský prezident Basescu vysvětlil minulý čtvrtek Billovi, že pirátství je vynikající věc:

Appearing with Gates at the opening of a Microsoft global technology center in Bucharest (...) "Piracy helped the young generation discover computers. It set off the development of the IT industry in Romania," he said. Cue sound of Microsoft PR jaws dropping.

Propána, to musel být trapas. A Basescu je v tom celkem nevinně; řekl jen nahlas a bez diplomatického protokolu, co všichni ve východní Evropě vědí. Myslel, že je vtipný a netušil, do čeho šlape. Když byl Jásir Arafát poprvé v Moskvě, pohostili ho vepřovým. To muselo koneckonců být ještě horší.