Jak uvést míry modelek do souladu s realitou španělské populace

Tohle je zajímavé:

There will also be a push to increase the sizes of shop window mannequins to at least a European size 38. (...) Now designers aiming for commercial markets should be encouraged to "promote a healthy physical image that conforms with the reality of the Spanish population," the ministry said in a statement.

Ač to vypadá jako politicky hyperkorektní blbina, podstata věci je zcela rozumná: mentální anorexie není rozmar, ale sociálně podmíněná nemoc. Použitý newspeak však odpuzuje. Nadto se tyhle záměry občas zhoupnou na druhou stranu, takže časem se můžeme dočkat úředně nařízených modelek s minimálním BMI dejme tomu 27,5.

Fašista Giertych?

Tohle je zajímavé:

Povinná maturita z náboženství, školní uniformy a noční zákaz vycházení dětem bez dospělých, to jsou pilíře "programu nulové tolerance", o kterých chce [ministr školství Roman] Giertych uspořádat referendum. (...) "Myslíte toho?..." policejní komandant Krzysztof Mancewicz zvolna pozvedá pravou ruku, jenom co Giertychovo jméno v jeho pracovně zazní. Opatrně naznačuje nacistický pozdrav. "Tak toho my nepotřebujeme."

Byl bych opatrnější s tím obviněním z fašismu. Začíná se rozmáhat taková móda, že si v Evropě pleteme s fašismem obyčejný pořádek (titulek citovaného článku to výslovně připouští, ale obsah a tón tomu neodpovídá). To je dost nebezpečná tendence, protože společnost se tak zbavuje obranných mechanismů, které jednou mohou šeredně chybět. Giertychovy návrhy jsou křečovité a nesprávné, ale určitě ne fašistické. Volat "Hoří!", když nehoří, je, jak známo, pošetilé.
K uniformám: za klidnějších průvodních okolností bych byl klidně pro. Nosí se do školy nejen v Rusku (ani nevím, zda ještě), ale především ve většině zemí bývalého britského impéria. Vytvářejí pocit příslušnosti ke škole, týmového ducha, stírají sociální rozdíly. Jenže tak to může fungovat jen tam, kde je uniforma čest, nikoli trest. Takže v Polsku ani u nás asi ne.
A mimochodem, horší pocit než z Giertycha mám z policejního důstojníka ve službě, který tímto způsobem hovoří s novinářem o členovi vlády. Nekritizuj, nechval, služ! Netěší mě, když projevuje policie vlastní politické názory, i kdyby vypadaly sympaticky. To je přesně ta příslovečná cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly.

Unabomberovy deníky v dobročinné aukci

Tohle je zajímavé:

Nine years after he began serving a life sentence for the Unabomber crimes, Theodore J. Kaczynski is fighting to reclaim more than 40,000 pages of his writings and correspondence so he can preserve them in their rawest form for the public to read. (...) The journals contain blunt assessments of 16 mail bombings from 1978 to 1995 that killed 3 people and injured 28, as well as his musings on the suffering of victims and their families. The government wants to auction sanitized versions of the materials on the Internet to raise money for four of Mr. Kaczynski’s victims.

Co se přesně myslí tím slovem "sanitized"? Kdo ty deníky asi koupí? V čí hlavě tahle pozoruhodná myšlenka vznikla? Vzali byste si ty peníze, být na místě obětí?

Generační generátor

Napište ve Flashi program, který automaticky mixuje fotky z Flickru a slovíčka z reklamních sloganů. Získáte jednak diplomku, což taky není marné, jednak pocit, že jste vlastně umělec, nekonvenční, tak ňák proti establišmentu. (Ještě by to chtělo štrejchnout tím, že peklo, to jsou ti druzí.) S hotovou diplomkou se můžete ucházet o práci u kvalitní reklamní agentury.

I intend to show how the language of advertising is both deeply meaningful, in that it represents real cultural values and desires, and yet utterly meaningless in that these ideas have no relationship to the products being sold.

No a co? - Ale ona si to každá generace musí objevit znova. I protest, i jeho povrchnost.

CeBIT prý prodělá přes 160m korun

Tohle je zajímavé:

CeBIT, Europe's biggest IT tradeshow, is expecting a €6m loss this year due to declining visitors and exhibitors. (...) Initally, CeBIT had hoped for a €11m profit in 2007, but the floor space for exhibitions will probably shrink by 15 percent to less than 280,000 square meters. This year's tally of exhibitors will still be about 6,000, but big-spending exhibitors such as Konica Minolta, Lenovo, BenQ, Nokia and Motorola have all cancelled.

Upadají počítačové veletrhy? Obecně se to asi říci nedá. Letošní CES byl úspěšný, blížící se 3GSM World Congress zřejmě taky neprodělá. Problémy mají ty tradičně pojaté, jako CeBIT a Invex. V Hannoveru jsem dlouho nebyl, v Brně je patrná snaha mít oboje: i spotřební elektronické hračky, i kapitány průmyslu, kteří přišli vyjednávat o novém modulu SAP ve své továrně. Nejde to dohromady. Šest mega euro ztráty si Deutsche Messe mohou dovolit, pokud existuje vyhlídka na zlepšení, jinak ne.

Jako hodit kamenem

Tohle je zajímavé:

This makes China one of just three nations in history to have successfully tested an anti-satellite weapon, along with the US and the former Soviet Union. But the technology required is not very sophisticated, potentially putting it in reach of other countries as well. "It's pretty low tech – it's essentially like throwing a rock at someone," says space security analyst Laura Grego of the Union of Concerned Scientists in Cambridge, Massachusetts, US.

Jasně. Jen se tím kamenem musíte trefit. A dohodit ho tak vysoko. Pokud to skutečně zvládnou "other countries as well", je na čase se zamyslet, které životně důležité funkce západního světa dnes závisejí na satelitech. Telekomunikace, internet, GPS, televize, bankovnictví... vojáci se bez družic samozřejmě taky neobejdou.

Černý muž v Bílém domě?

Jak to tak vypadá, americkým prezidentem v roce 2009 bude černoch nebo žena. Nebo republikán. Co vy na to, Aleksandře Jakovleviči?

Если чёрный попадёт в Белый Дом,
Моя жена начнёт учить айкидо,
А лучший друг расскажет анекдот с бородой - плевать,
я хуже знал времена.

Pan a paní T.

Pan T. je muž v nejlepších letech. Úspěšný muž; má být starostou. Opustil po mnoha letech a třech dětech manželku. Našel si jinou, to chlapi dělávají. Neudělal to zrovna hrdinně ani důstojně, to dělávají taky. Paní T. se cítí zrazená. Lhal jí do očí a vidělo to celé město. Jaká potupa pro ženu! Paní T. se pustila do boje, těžko říci za co, vždyť tuhle bitvu už nevyhraje, ať dopadne jak dopadne. Bojuje tedy jen za své zraněné pocity, snaží se nepromyšlenými činy dojít klidu, což je ovšem zhola nemožné. Chytla se divných kamarádek, protože kdyby byly skutečné, uvařily by jí bylinkový čaj, přidaly kapku něčeho ostřejšího a půjčily klíče od chaty na samotě: zůstaň tam, jak dlouho budeš potřebovat. Město žije smutnou fraškou pana a paní T., jako by nemělo jiné starosti. Pan T. možná nebude špatným starostou, pokud se jím vůbec stane. S jeho pracovními dovednostmi nemá ta show mnoho společného. Přesto městu škodí. Podporuje další rozvrat už tak dost rozvrácených hodnot a autorit. Co děláme, je důležitější než to, co říkáme. Pan T. nectí řád, co hůř: nectí ani to, jak se má slušný člověk z řádu vymknout, musí-li. Možná je kousek jeho obliby jako budoucího starosty i v tom nepřiznaném ospravedlnění: hle, nejste tak špatní, vždyť já nejsem o nic lepší. Bůh s námi.

(Amen. - Vyšlo v Ekonomu 18. 1. Jak vidíte, jsem poctivý kluk. Když se mi něco nepovede, dám to sem pro poučení poctivě taky. Ne že bych si nemyslel to, co se v textu snažím říct - ale napsané to je hrozně toporně. Nebyl čas - prokletí pravidelných komentátorů. Ti deníkoví to zpravidla řeší alkoholicky, ale to mi při psaní víc škodí než pomáhá.)

Život s levným telefonem

„Co to máš za šmejd?“ podivil se přátelsky jeden kolega. Druhý vyjádřil decentně obavu, zda jsem snad nebyl na firemním žebříčku nějak výrazněji degradován. Důvod? Můj nový mobilní telefon.

Dobře, tak se podívejme, co to mám za šmejd. Telefonuje a posílá esemesky, samosebou. Poslouží jako fotoaparát, videokamera, kalkulačka, budík, stopky, digitální diktafon, dají se do něj zapisovat poznámky. Dovede přehrávat písničky. Obsahuje plnohodnotné FM rádio. Má kalendář synchronizovaný s počítačem. Dá se z něj dostat na web, přečíst si aktuální zprávy, najít cokoli na mapě ČR či v plánech měst, najít telefonní číslo v celostátním seznamu. Dá se na něm přijímat i odesílat e-mail. Jsou v něm i nějaké hry, pokud vás takové věci baví. Asi jsem ještě na něco zapomněl, ale tohle stačí. Celé to neváží ani deset deka. Šmejd? Vážně?

A – ano, je to skutečně poměrně laciný telefon, nižší střední třída. Asi bych si ho v obchodě nevybral, přišel jsem k němu náhodou a zdarma (ne, žádný novinářský úplatek) právě ve chvíli, kdy jsem se po novém telefonu poohlížel. Spíš z legrace jsem do něj zasunul SIM kartu – a už jsem ji nevyndal. Jsem spokojený.

No, ne zas docela. Nemá to Bluetooth, což mi vadí ze všeho nejvíc – potřeboval bych ho kvůli instalovanému hands free v autě. Foťák je nekvalitní a videozáznam dočista pro legraci. Do malé paměti se mi nevejdou všechny kontakty z Outlooku. MP3 přehrávač je k ničemu z týchž důvodů. Slot pro paměťovou kartu chybí. Ale nic z toho mě neomezuje nějak zásadně. Dosud jsem používal komunikátor Nokia 9300. Impozantní kus železa, ale je těžký, objemný, nemá vibrační vyzvánění... a když chcete cokoli jen trochu složitějšího, musíte ho otevřít. K tomu jednak potřebujete obě ruce, jednak na sebe připoutáte pozornost, což je třeba v noční tramvaji vysloveně nevhodné („panáček má drahej foun, copak asi ještě má?“).

Levné přístroje bývají dnes velmi výkonné. Hlavním důvodem pro nákup těch dražších je móda, snobárna, statutární důvody (viz výše). Technické vlastnosti jen málokdy. Když tohle vezmete v úvahu, musíte žasnout, jak to, že ten byznys vůbec funguje. A jak funguje!

Koneckonců, i já pošilhávám po něčem, co Nokia uvede na český trh až v květnu... Ale možná mi do té doby dojde, že to opravdu nepotřebuju.