Ještě jeden příspěvek do diskuse o užitečnosti matematiky

Mám na mysli diskusi, v níž zazněl tenhle argument, nad nímž se tluču smíchy ještě dnes. Účastníci vědí, neúčastníci se bez širšího kontextu myslím obejdou.

Si: "Které číslo je největší?"

(Děti milují rekordy a superlativy. Vymezují, kolíkují si tím svět, nebo co. Nebo je to prostě soutěživost.)

Já (s převahou dospělého a vzdělaného): "Žádné."

"Jak to? Nějaké musí být největší?"

A teď mu ukážu, k čemu je dobrá maturita!

"Tak to zkus. Řekni jakékoli číslo a vsaď se, že já budu znát větší."

Přemýšlí, usilovně. "Trilión triliónů triliónů."

Ne že by věděl, co je trilión, z hlavy to ostatně nevím ani já. Zato znám ten trik.

"Trilión triliónů triliónů plus jedna."

Zasměje se mému chabému pokusu o podvod. "To ale není číslo. To je příklad!"