Dva objevy a nový blog českého Google

Ve čtvrtek jsem stejně jako mnozí další byl na troše piva s českou pobočkou Google - ano, s celou, sestává ze dvou osob. Google se rád schází s lidmi, kteří píšou blogy, je to v duchu firemní tradice marketingu prostřednictvím pečlivě řízeného úniku informací. Ohlásili tam jednak lokalizaci systému Blogger do češtiny (ale to úplná novinka není), jednak zprovoznění blogu české pobočky (to novinka je). Mluvilo se o věcech, o nichž se při podobných příležitostech mluví, zhruba tedy o technických a obchodních záležitostech kolem webu obecně a Google zvláště. Venku lilo do Vltavy (bylo to v klubu Lávka u Karlova mostu, velké okno rovnou do řeky).

Na rozdíl od ostatních bloggerů jsem nepřišel sám, byl se mnou Si, neb tak tomu chtěla rodinná logistika. Uvědomil jsem si dvě věci: za prvé, jak se dítě socializuje. Ještě před rokem by na ty nudné řeči dospělých nejpíš brzy potichu řekl, že ho to nebaví a že chce pryč. Před dvěma lety by to řekl nahlas. Teď si to sice myslí, ale neříká nic, sedí, poslouchá a utěšuje se tím, že dostane další multivitaminový džus. Takto uzpůsobujeme sami sebe, abychom později přežili všechny ty mítinky, brífinky a brejnstorminky. Kdo se neuzpůsobí, toho čeká buď osud vyděděnce a potenciálního bezdomovce, nebo Nejvyššího Šéfa. Nikdo to přitom doma chlapečka neučí, spíš naopak. Může za to škola a bezděčné napodobování okolí.

Druhý objev: já se naopak desocializuju. Na schůzce jsem téměř nikoho osobně neznal, kromě Táni le Moigne a Lukáše Morávka (což je dohromady ona česká pobočka Google). Markéty Kaclové (což je jejich account managerin z PR agentury Mmd), Patricka Zandla a Františka Fuky (ty znám oba dlouho předlouho). Tím to končí. Z kontextu jsem dále pochopil, že támhleten je asi Dušan Janovský alias Yuhů a z matné vzpomínky usoudil, že tohle by mohl být Adam Javůrek. Bylo tam ovšem nejmíň deset dalších, možná víc. Všichni jistě zajímaví, chytří, tvořiví, působící ve stejném oboru jako já, od každého z nich jsem určitě něco četl - a neznáme se. To se mi dřív nestávalo.

Škoda. Jenže na druhou stranu: já jsem introvert, většina z nich - jak jsem si je tak prohlédl - taky. Věkový rozdíl odhaduju v průměru tak na patnáct let. Kdybychom měli jasné pracovní téma, asi bychom si popovídali dobře, ale společenský small talk? Proč se do toho nutit? - Ale kdybych se někdy přece jen rozhodl zkusit ještě udělat malou dírku do světa a stavěl si k tomu účelu tým, určitě některým z těchto lidí zavolám a zeptám se, zda by se nechtěli přidat. Zatím si je budu dál nesystematicky číst.

Ty džusy vypil Si čtyři. "Kdo to platil?" zeptal se pak ustaraně.

"Firma, která nás pozvala - Google se jmenuje."

Podíval se na logo. "Aha. To je ta firma, co jí patří internet, viď? Tak ta má určitě hodně peněz."

Už nepršelo a cestou domů jsme si dali zmrzlinu.